Sexuální obtěžováníLast Week Tonight

Sexuální obtěžování na pracovišti. Možná ho znáte, objevilo se v pořadu Šílenci z Manhattanu. Kdo by o něm měl mluvit, když ne já, muž. "Kdy někdo vyslechne mužský pohled na věc?" ptá se veřejnost. Už nečekejte, dnes je Den D. S obtěžováním na pracovišti se potýkáme už desítky let. Ilustruje to toto nešťastně pojmenované informační video z roku 1981. SÍLA ŠTÍPANCE Starý dobrý sex.

Co je na něm špatného? Popravdě vše, pokud je nechtěný a odehrává se na pracovišti. Zaprvé, nikdy tomu neříkej starý dobrý sex. Zní to, jako by děda vysvětloval, jak se dělají děti. Promluvme si o starém dobré sexu, tygře. Občas táta strčí svůj nanuk do maminčiny trouby. Chápete?

To dítě to chápe. Ale pravdou je, že napodobenina Teda Dansona má pravdu. O sexuálním obtěžování na pracovišti je třeba mluvit. Tento týden se opět objevilo v novinách. New Yorker přinesl zprávu o Lesu Moonvesovi z CBS. Podobná vyšetřování pronásledují Harveyho Weinsteina, Charlieho Rose i Spongeboba, kterého pět zaměstnanců obvinilo, že není schopný udržet svůj hranatý penis v kalhotách. Jsi zrůda.

Kdykoliv se objeví případ sexuálního obtěžování, na jednu věc se můžete spolehnout. Muži značně znervózní. Muži se bojí. Můžeme se dostat do bodu, kdy ženám bude v korporacích ženám odepřen postup, protože muži nebudou chtít být sami se ženami. Nebudou chtít být ve stejné kanceláři. Bojím se podívat na ženu.

Bojím se ženě složit kompliment. Bojím se ženu obejmout. Stačí, abych měl peníze, a podá na mě stížnost nebo žalobu. Co? Začínám se obávat, že se úhony bojí nevinní lidé. To je zlé znamení. Otázkou je, jaká jsou pravidla?

Jak je zjistíme a jak zjistíme něčí vinu? Co se to děje? O otázce hodně vypovídá, jakým tónem ji položíte. Otázka, jaká jsou pravidla, nemusí být hned špatná. Tedy pokud chcete znát odpověď. "Jaká jsou pravidla?" zní spíš jako erektivní výbuch vzteku. Jak se zdá, stojíme u zrodu obecného uznání problému sexuálního obtěžování.

Velké společnosti jako Ford platí mnohamilionová vyrovnání a slibují, že změní svou firemní kulturu. Na kandidátkách je mnoho žen a někdo to nazývá Rokem žen. A hnutí Time's Up bylo tématem letošního udílení Oscarů. Bohužel vše, co jsem řekl, popisuje 90. léta! Velké společnosti jako Ford platily mnohamilionová vyrovnání a slíbily změnu své kultury.

V roce 1992 kandidovalo mnoho žen, což přineslo název Rok žen. A to téma bylo tématem udílení Oscarů 1993, ve kterém se objevila tahle scéna. Dámy, dámy, jsou všude! Všechny se ozvěme. Všechny ženy se musí postavit za sebe. Stejný díl všem. - Naše Hillary...

- Hillary! - Nás povede! - Nás povede! Au. Ještě smutnější by to mohlo být, kdyby po slovech Hillary nás povede přišel na pódium Trump, zařadil se mezi tanečnice a pak vyhrál cenu za nejlepší snímek, přestože by prohrál v hlasování veřejnosti. Tyto společenské rozhovory v 90. letech byly zažehnuty zkušeností této ženy.

A pokud jste příliš mladí a nevíte, kdo to je, tak si dejte na Snapchat svůj avokádový toast ze studentské půjčky, nebo co to děláte, a pak vězte, že to je Anita Hill. Byla nucena vypovídat před justiční komisí během slyšení ohledně soudce Clerence Thomase. Potvrdila, že když pro něj před lety pracovala, byla opakovaně obtěžována. A detailně popsala nevhodné chování, ať už šlo o nedobrovolné doteky, přes jeho vychloubání o velikosti penisu, až po nechvalně známý příběh o pubickém chlupu v Coca Cole.

To je asi ta nejodpornější věc, kterou můžete objevit v plechovce Coca Coly, tedy až na Pepsi. Zatímco většina senátorů uvěřila Thomasovu popření celé situace, otřesné chování, které se Anitě dostalo během slyšení, zažehlo celonárodní snahu úplně vymýtit sexuální obtěžování. Je jasné, že to nevyšlo. Protože zřejmě chodíme v kruzích, tak si dnes o tomto problému aspoň promluvme.

Nikdo nechce konec sexuálního obtěžování vidět jako neoficiální téma udílení Oscarů v roce 2048, které bude moderovat nestárnoucí Paul Rudd. Začněme základní otázkou, kterou Tucker Carson nadnesl v tom videu. Jaká jsou pravidla? Je to něco, co opakovaně lidi mate, přestože ta mizerná výuková videa ukazují nebezpečnou firemní kulturu.

Viděl jsi tu novou bloncku z dopravního oddělení? Ta je celá žhavá do psaní. No jo a to jsi ji ještě neviděl nastavovat. Pokud vás dostává její psaní a nastavování, počkejte, až uvidíte, její práci pusou. Uvědomuju si, že to není zrovna nejrelevantnější kritika jeho chování, ale odešel, aniž by si umyl ruce.

Uplynulo přesně nula vteřin mezi dobou, kdy jeho prsty upravily kolegův motýlek, a dobou, kdy sahaly na jeho vlastní penis. Ale na otázku, co je to sexuální obtěžování, existuje odpověď. Společnosti mohou mít rozdílnou politiku, ale z právního hlediska je sexuální obtěžování druhem diskriminace. Je to jako diskriminace na základě věku a rasy. Je nezákonná, pokud je vážná a všudypřítomná, až vytváří nepřátelské prostředí.

Součástí je i quid pro quo, kdy zaměstnanec musí obtěžování trpět, jinak by přišel o práci. Tak sexuální obtěžování definuje zákon. Není to o blbém vtipu ani nechtěném komplimentu, nastává tehdy, když někomu děláte ze života psychosexuální noční můru. Ale chování nemusí být nelegální, aby bylo nevhodné. Když se někdo cítí nepříjemně, je to problém.

Je třeba používat rozum. Je objetí v pořádku? V určitých situací možná ano. Ale pokud je zezadu, tak nejspíš nikdy. Náhodou kniha "Je objetí v pořádku?" je hlavní britskou učebnicí sexuální výchovy a odpovědí je: "Ne." Problémem je, že někteří lidé se rozhodli vyřešit tento komplexní problém tím, že nezměnili své chování, ale že vyměnili své zaměstnance.

Nechám hlavu z Velikonočních ostrovů Tonyho Robinse, autora knihy Nejhorší osoba, kterou znáte, tohle teď právě čte, aby to vysvětlil. Dnes se Tony Robins rozohnil nad těmito komentáři. Neshazuji hnutí #MeToo. Shazuji hraní si na oběti. Robins tvrdí, že někteří muži v Hollywoodu se nyní bojí najímat ženy. Nedávno jsem někoho potkal.

Byl to velmi slavný a mocný muž, který mi řekl, že je vystresovaný, protože ten den měl tři pohovory. Jedna žena a dva muži. Žena měla lepší kvalifikaci, ale byla atraktivní. On věděl, že někoho takového kolem sebe mít nemůže, tak najal někoho jiného. Co to meleš, Tony? To není příběh o hnutí #MeToo, ale je to příběh o muži, který by pod sebou vůbec neměl mít zaměstnance.

Jako byste Jaffreyho Dahmera považovali za oběť nebezpečných mužů a chlapců, kteří vypadali příliš chutně. Jde o to, že takovéto argumenty zpomalují jakékoliv hnutí v hledání řešení. Příliš často pomlouvají někoho, kdo veřejně promluví. "Dělají to kvůli penězům." "Dělají to kvůli pomstě." "Proč to říkají až teď?" Je zvláštní, že je tak rychle odsoudíme, přestože u jiných traumatizujících událostí tomu tak není.

Když vám shoří dům, nečekáte, že se ve zprávách hned začnou ptát: "Proč s tím přichází teď? Je to pojistný podvod?" "Bylo v domě něco hořlavého?" "A hoří vůbec?" "Kde dnes leží hranice mezi požárem a nepožárem?" "Je těžké to poznat! V okolí domů se cítím nejistě!" Ale diskuze o sexuálním obtěžování se velmi často vydají tímto směrem.

Hned se spíš starají o obviněného než o oběť. Není to řádný proces. Obvinění, tvrzení proti tvrzení, měj se. Hned je vyhodí. Pokud zničíte mužství, naprosto ho zničíte, čemuž jsme teď blízko, tak co bude s ženami? Má naprostou pravdu, muži jsou na dně.

Je to konec mužů. Ženy nás dostaly! Bude to ještě horší, vy zrůdy! Nyní jsou všichni krotitelé duchů ženami, takže až zemřeme, strávíme věčnost tím, že nás budou porážet další ženy! To není fér! Není to fér! Podívejte, soud na základě veřejného mínění není ani zdaleka vhodný k vyřizování osobních účtů.

Ale stojí za zvážení, proč některé oběti cítí potřebu promluvit veřejně. Často to má co dočinění s tím, že nemáme adekvátní proces, jak to vyřídit v soukromí. Zákon požaduje, že musíte ke komisí EEOC, než smíte vyplnit diskriminační žalobu. Ty se jen těžko vyhrávají. Státní zákony se různí, ale pokud pracujete ve firmě s méně než 15 zaměstnanci, federální zákony sexuální obtěžování na pracovišti vůbec neřeší. Vůbec!

Řekněme, že nechcete podat žalobu. Možná ani nechcete, aby byla ta daná osoba vyhozena. Jen chcete, aby toho nechal. Tehdy může zasáhnout HR oddělení. Ale lidé se z pochopitelných důvodů mohou zdráhat jít na HR oddělení. HR chrání společnost před odpovědností a nemusí nutně chtít spravedlnost mezi zaměstnanci. Všichni ti chlapi, kteří si stěžují na řádný proces, by to měli vědět, protože pracují ve Fox News.

Obvinění z obtěžování jsou tam tak častá, že jejich hvězdy odpadávají jako podezřelí v románu Agathy Christie. Proti Billovi O'Reillymu bylo vzneseno mnoho obvinění, načež jeho společnost odpověděla, že žádný současný ani předchozí zaměstnanec nevyužil jejich horkou linku, kde by problém nahlásil. Možná je to tím, že ty ženy věděly, že mezi nimi a O'Reillym je tak velký mocenský rozdíl, že by jim to jen uškodilo.

Na to ho upozornil člověk, od kterého byste tohle zrovna slyšet nechtěli. Každé obvinění berou jako fakt, nezajímá je skutečná pravda. Ale zamyslete se nad těmi ženami a nad tím, co udělali. Podaly stížnost na největší hvězdu stanice, ve které pracovaly. Přemýšlejte, jak se toho musely obávat. Jak nervózní z toho byly.

Nevypovídá to něco o tom, jak se jim vaše chování příčilo? Páni. To je pěkná otázka na tělo, Matte Lauere. Zahnal jsi ho do rohu, donutil si ho, aby ti byl po vůli, a pak jsi zamkl dveře. Metaforicky, samozřejmě. Metaforicky, samozřejmě. Ale jak je jasné, to že nezavolaly na horkou linku, neznamená, že by se neodehrávalo systematické sexuální obtěžování.

Bill O'Reilly odmítl tato obvinění, ale přesto měl jedné ženě vyplatit vyrovnání v hodnotě 32 milionů dolarů. 32 milionů dolarů jedné osobě. Na té částce se dohodli. Je to o trochu více, než byl rozpočet La La Landu. O'Reilly se měl dopouštět lalalandovského obtěžování. Pokud nikdo nezavolal na horkou linku Foxu, možná to může být problém s tou linkou!

Když spojíte toxické pracoviště s nedostatkem zodpovědnosti, mohou se odehrát nepříjemné věci. Podívejte se na lesní správu. Ženy popisovaly atmosféru chlapeckého klubu, plného obtěžování a zákeřných odplat. Poslechněte si, čím jedna musela projít, když vyplnila stížnost. Chtěla jsem spravedlnost, nešlo mi o osobní odplatu. Nechtěla jsem, aby se to stalo dalším ženám.

Nechtěla jsem, aby to stále opakoval. Popsala mnoho způsobů nevhodného kontaktu. Jednou jí sahal na zadek, jindy na vnitřní stehna. Jindy ji chytili za prsa, strčil jí ruku mezi nohy a osahával ji. O dva měsíce později ji úřad poslal dopis. Psalo se tam, že bylo provedeno vyšetřování mých obvinění. Nezjistili žádné pochybení. Cítila jsem se, jako bych ječela do prázdnoty.

Stalo se to a nikdo to nechce slyšet. Nikdo tomu nechtěl věřit. To je depresivní. Nemůžu říct, že bych byl překvapený, že se v lesní správě rozmohlo sexuální obtěžování. Jaká vládní agentura dovoluje svému zaměstnanci, aby opakovaně chodil do práce bez trička? Nechci slyšet tu výmluvu, že Smokey je medvěd a ti trička nenosí.

Má vlastní klobouk a pásek. Ten hajzl by měl nosit tričko. Oblékni si ho! Podívejte... O něj nejde! Jde o to, že v tom není sama. Abby Bolt, velitelka praporu lesní správy, byla obětí sexuálního násilí.

Ačkoliv to nahlásila policii, tak nevznesla obvinění. A důvod, proč o tom neřekla svým nadřízeným, je srdcervoucí. Viděla jsem, že ženy, které vyplnily stížnost, se hned staly potížistkami. Říkali jim "ta holka". Nebo "ty holky". Já nechtěla být "ta holka". Já se tak dřív představovala. Říkala jsem: "Neboj, nejsem jako ty holky."

"Ty holky" byly ženy, které prostě řekly, že to chování je špatné a mělo by se s ním něco dělat? Přesně. Byla jsem vycvičená, abych nebyla jako jedna z nich. To je otřesné. Tato kultura, kterou popisuje, je až příliš podobná té, kterou jsme chtěli vymýtit posledně, kdy se toto téma probíralo, tedy v roce 1991 s Anitou Hill. Sledování té debaty v Senátu je depresivní, Mnoho technik, kterými její tvrzení bagatelizovali, stále funguje.

Obavy ohledně falešných obvinění, obviňování obětí, až po naprosté znevěrohodnění. Řeknu vám, že zákon o sexuálním obtěžování je tak nejasný, že osoba může někoho obvinit naprosto kdykoliv a zničit její reputaci nepodloženým obviněním. Jak mohli dovolit, aby se něco takového odehrávalo přímo v ředitelství, aniž byste s tím něco udělali?

Dostávají se ke mě zkazky o profesorce Hillové. Mám k kapse dopisy a mám tu faxy. V Tulse v Oklahomě mi řekli, ať si na tu ženu dám pozor. Nikdo nemá koule to říct, protože hned se na něj snesou ty kraviny o sexuálním obtěžování. Jediná část toho klipu, která se dnes zdá být zastaralá, je slovo zkazky a koncept faxování. Pro ty mladší, fax je...

Je to, jako by smsky ošukaly telegram. Telegram je... Ale nic, vraťte se k avokádovým toustům. Tragické na tom je, že i když jsme udělali pokrok, tak to zatím ani zdaleka nestačilo. Co s tím můžeme dělat? Myslím si, že si vedení i zaměstnanci musí problém uvědomit. Společnosti musí vytvořit interní mechanismy, kterými budou sexuální obtěžování řešit. Zaměstnanci musí změnit své chování, což tyto mechanismy mohou zlepšit.

Změna je ve vzduchu. Víme, že tato forma diskriminace existuje, a musíme ji ukončit. Víte co? Myslím, že ji ukončíme. Rád bych řekl, že tomu věřím. Pamatujete si to video o starém dobrém sexu z roku 1981? Takhle končilo. Vedení i zaměstnanci si musí problém uvědomit. Společnosti musí vytvořit interní mechanismy, kterými budou sexuální obtěžování řešit.

Zaměstnanci musí změnit své chování, což tyto mechanismy mohou zlepšit. Změna je ve vzduchu. Víme, že tato forma diskriminace existuje, a musíme ji ukončit. Ukončíme. Pozor, překvapení, neukončili. Nyní se to opakuje, je to jako ve filmu Na Hromnice o den více. A stejně jako v tom filmu je kolem spousta sexuálního obtěžování. Je to tvá producentka a pro ni je to vždy poprvé.

Ale jde tu hlavně o to, že doba k nápravě nastala v roce 1981, 1991 a nyní zřejmě znovu. Bude to nyní jiné? To já nevím. Ale expertka na tento problém by mohla mít určité návrhy. V roce 1991 Anita Hill osm hodin vypovídala před senátní komisí. Byly ji pokládány potupné otázky od zástupu prvotřídních pitomců. Nyní je profesorkou na univerzitě Brandeis. Byla tak hodná a sešla se se mnou.

Profesorko Hillová, děkuji, že jste si udělala čas. Moc ráda. Uplynulo 27 let od vašeho svědčení před Senátem. Co se mezitím změnilo? Změnilo se mnoho věcí. Změnilo se veřejné mínění. Změnilo se i množství informací, které máme o sexuálním obtěžování. Po hnutí MeToo je povědomí ještě větší.

Ještě před pár lety se lidé nebyli jistí, jaké následky by mělo mít to, když se někdo chová špatně a zneužívá lidi na pracovišti. Ale potíž je, že povědomí o problému ho bohužel nevyřeší. Já jsem si vědom existence Coldplay, ale to ten problém neodstranilo. Máte pravdu, lidé si toho jsou vědomi, ale neshodnou se, co bychom s tím měli dělat.

Řekla jste, že můžete napravit ženy, napravit muže, nebo změnit společenskou kulturu. A pokud změníte muže a kulturu, nebude třeba měnit ženy. Ano. Doteď se většina pokusů o řešení soustředila jen čistě na ženy. Většina otázek se soustředila na to, co dělat jinak. Jak můžeme vychovat své dcery, abychom se ujistili, že se nestane obětí sexuálního obtěžování?

Takhle přemýšlíme. Pokud napravíme ji, tak se jí to nestane. Ve skutečnosti problém není v ní. Promluvme si o mužích. Já jsem muž, pokud definici muže rozšíříme. Promluvme si o roli mužů, bez ohledu na snahu napravit sexuální obtěžování. Mají v té diskuzi muži místo?

- Ano. - To je dobře. - Ano. Jsem rád potřebný. Ano, musíte vystoupit z řady a uvědomit si, že v dnešní době nejsou žádní nevinní přihlížející. Pokud jste si něčeho vědom a víte, že je to špatné, ale nic proti tomu neuděláte, tak jste součástí problému. Nestálo by za to poukázat i na některé časté otázky?

Hodně se ptají, kde je hranice? Ale zdá se, že spíš chtějí znát odpověď, aby věděli, jak blízko k hranici se mohou přiblížit. Je osmivteřinové objetí nepřijatelné? Fajn, obejmu ji na 7,5 vteřiny. Vyplním to maximem úchylnosti. Bohužel do určité míry to zákon dovoloval.

Bylo to špatné, ale ne dost špatné. Bylo špatné jen na 7,5 vteřiny. Na 7 Mississippi. Možná si ani neuvědomili, že se blíží 8 vteřinám. Možná jim počty nejdou. Zákon to toleroval. Změna musí proběhnout i v zákoně. Často se stává, že zákon ohledně diskriminace zkoumá úmysl.

Měl v úmyslu vám ublížit? Oběti je úmysl vcelku jedno. Nechtěla jste mě srazit autem, ale srazila. Srazil jste mě a to znamená, že to bude mít důsledky a následky. Bez ohledu na vaše úmysly. Mnoho mužů nyní tvrdí, že se děsí toho být sami se ženou. Měli by se bát?

Ne, pokud ji neobtěžují. Správně, to je snadné. Pokud ji obtěžujete, měli byste se bát a měli s tím přestat. Celá myšlenky falešných obvinění je něco, co pouze blokuje možnou nápravu. To se běžně nestává. Neznamená to, že se to nikdy nestalo, ale je to tak vzácné, že nemusíme vytvářet pravidla pro něco, co je tak vzácné, dokud nevytvoříme pravidla pro něco, co se stává běžně.

Muži se bojí toho, že je obviní a skončí před nějakým tribunálem. Jeho soukromý život budou zkoumat lidé, kteří si myslí, že lže. A ať řeknou cokoliv, tak se jim život otočí vzhůru nohama. Dokážete si to vy, Anita Hill, vůbec představit?

Ano, dokážu. - Dokážete si to představit? - Ano. Nemusím si to představovat, můj život se otočil vzhůru nohama. Jo, ta záležitost... Vraťme se do roku 1991. Musela jste vypovídat před senátní komisí. Zřejmě jste měla očekávání, jak se to bude vyvíjet. A ta očekávání asi opravdu nebyla naplněna.

Přistihla jste se během těch 8 hodin, že si říkáte: "Opravdu? Takhle se to bude vyvíjet?" Nastala chvíle, když řekli něco ve smyslu: "Jak by se to podle vás mělo řešit?" Já byla svědek na svědecké lavici a měla jsem jen svědčit. Řekla jsem si: "Oni netuší, co dělají." Ukázala jste během toho dne neuvěřitelné sebeovládání.

Ale i tak se objevily chvilky, když jsem vycítil nejen frustraci, ale i viditelné opovržení. Snažila jsem se o neviditelné opovržení. Opravdu se vám to dařilo, ale občas nastaly chvilky, kdy jsem cítil, že nemáte daleko k tomu, abyste jim řekla, ať jdou do prdele. Asi bych nezvolila tato slova, ale... Ano, ale i kdyby ano, bylo by to ospravedlnitelné. Když se zamyslím nad těmi svými reakcemi, tak mám zpětně pocit, že jsem na ně měla právo.

Také dodám, že pokud jde o mé vyjádření opovržení, musela jsem projít spoustou výzev. Zpochybňovali moji důvěryhodnost, protože jsem žena a jsem černošská žena. Většina toho, co jsem si ten den vyslechla, mělo velmi podobné vyznění. Otázky byly odlišné, ale vyznění otázek bylo velmi známé.

Byla jste obviněna, stejně jako ženy v dnešní době, že jste se chtěla zviditelnit a zbohatnout. Vyšlo vám to? Někteří lidé by řekli, že jsem nechvalně známá. To rozhodně zafungovalo. Kdybych chtěla být známá a bohatá, rozhodně bych nevytvořila plán, který by zahrnoval to, že bych ublížila nejen sobě, ale také mým přátelům, rodině a mým zastáncům.

Promluvme si o možné nápravě. Když se v minulosti začalo sexuální obtěžování rozebírat, zabývali jsme se tím dost dlouho na to, abychom měli pocit, že s tím něco děláme, ale ne dost dlouho, abychom s tím skutečně něco udělali. Jak bychom problém sexuálního obtěžování na pracovišti mohli vyřešit? Musíme rozhodně udělat to, že změníme společenskou kulturu a přesvědčíme lidi, že to je vážné.

Musíme vytvořit jasné postupy. Musíme lidi informovat, že pokud vyplní stížnost, stane se toto. Tohle budete muset udělat. Tohle jsou otázky, kterými budete čelit. A takto bude proces vypadat. My bychom také mohli něco udělat. Například bychom mohli vzdělávat přihlížející. Někteří stále tvrdí, že netuší, co mají dělat.

Když se ohlédnu zpět a přemýšlím nad mými pozicemi, nemůžu říct, že bych vždy něco řekl, když jsem viděl nevhodné chování. Byl jsem mnohem mladší a měl jsem pocit, že táhnu za kratší provaz. Nemusel jsem se cítit na to, abych promluvil a řekl, že je to špatné. Vím, že je to chabá výmluva. Ale tak jsem se tehdy asi cítil. Jak bych se měl cítit, tedy kromě lehkého zahanbení?

Lehké zahanbení je dobrý začátek. To je opravdu mírný způsob, jak to podat. Chcete říct, že skutečná hanba by byla lepší? Hanba občas dokáže pomoct. Ale někdy ne. Lidé se pak cítí provinile a někdy i zatrpkle. Musíte si tedy uvědomit, že je třeba, aby se lidé vcítili, a ne aby se jen cítili zahanbeně.

Vyberte si jednu z těch situací, do které byste se rád vrátil. Co byste nyní udělal? Asi bych řekl, že je to docela úchylné. Že ano? To je mužné rozhodnutí. Ale měl byste té osobě říct, té, která je v roli oběti: "Jak vám je?"

"Jaký z toho máte pocit?" "Chcete, abych se ozval?" Je smutné, že to není instinktivní reakce. Jsou i smutnější reakce. Jak optimisticky nyní vidíte možnou změnu? Jsem optimističtější než před 27 lety. - To je nízká laťka. - Velmi nízká. I tehdy jsem byla docela optimistická, protože jsem viděla, jak proti tomu lidé vystupují.

Slyšela jsem o ženách, kterým se změnil život, protože po jejich stížnosti se to začalo vyvíjet odlišně, než jak by tomu bylo před pár lety. Mám naději. Kdy podle vás tento problém napravíme? Zvládneme to před, nebo až po roztátí ledovců? Jen chci vědět, zda mohou společně existovat lední medvědi a bezpečné pracoviště.

Ledovce tají poměrně rychle. Ale řešení tohoto problému se zdá být... zamrzlé na jednom bodě. Ale chci říct, že pokud neuděláme nic, tak změna nenastane. Anito Hill, děkuji za váš čas. Já děkuji. Překlad: Mithril www.videacesky.cz