Lars Andersen odpovídá na dotazy
Zřejmě si ještě pamatujete toto video o lukostřelbě, které obletělo celý svět a i u nás bylo velmi úspěšné. Lars Andersen si uvědomuje, že jeho video vyvolalo mnoho otázek a pochybností, a tímto videem se některé z nich pokusil vysvětlit nebo vyvrátit.
Přepis titulků
Zdravím, jsem Lars Andersen.
Před dvěma měsíci o mně vzniklo video. Stalo se tím nejsledovanějším
videem o lukostřelbě. Svou nepříliš dobrou angličtinou
se pokusím zodpovědět na otázky. Dokážu chytit šíp za letu? Dokážu chytit šíp, ale nesmí
být vystřelen z válečného luku. Dokážu to udělat na větší
vzdálenost nebo u lehčího luku. Zde chytím šíp poslepu. To bylo očividně jen štěstí.
Umím ho však chytit ve vzduchu a vystřelit ho dřív, než dopadnu na zem. Párkrát jsem to předvedl, abych ukázal, že to není jen štěstí. Pokud bych měl vyprávět, co si o lukostřelbě myslím, celé její dějiny, výhody a nevýhody a mé názory, byl bych tu hodně dlouho. Později o tom o tom napíšu knihu, ale v tomto videu to hodně zkrátím. Něco si jasně vysvětlíme. Například to, že Hollywood měl vymyslet toulce na zádech. Samozřejmě, že ne.
Vymyslel mýtus, že ho nosil každý. Toulec na zádech existoval, ale nebyl tak častý. Probírání historické lukostřelby je problémové. Spoustu toho nevíme. O některých věcech a kulturách nevíme skoro nic. Máme jen krátké popisy a obrázky. Někdy máme jen ty obrázky. Arabská kultura nám zanechala dvě knihy. Arabská lukostřelba nám přináší spoustu popisů.
Různé způsoby, jak mířit. Čtyři způsoby, jak rychle střílet. I to, jak zakládat šíp. V té knize je o lukostřelbě vše. Z jiných kultur podobné knihy nemáme. Potom existuje Saracénská lukostřelba, což je sbírka informací. Odtud víme, že saracénský lučištník měl umět vystřelit 3 šípy za 1,5 vteřiny. Víme o vzdálenostech i o tom, jak měl šíp letět. Je tedy snadné si vypočítat jeho rychlost. Tento test byl léta známý, ale myslím, že jsem první, kdo se to skutečně naučil.
Kolik šípů potřebuji k tomu, abych jeden rozpůlil? Rozpůlení šípu je v Arabské lukostřelbě také popsáno, ale má to být provedeno na koni v pohybu, což nemůžu provést. Jeden škrtl. Jeden minul. A konečně jeden zasáhl. Ale něco nezvládnu.
Dlouho jsem se snažil trefit šípem do prstýnku jako Brian Ferguson. Nezvládnu to. Prstýnek jsem trefil asi stokrát, ale nikdy jím šíp neprošel. Inspiruje mě mnoho lučištníků. Líbí se mi, co dělá Murat. Stejně jako já drží šípy v ruce, ale jiným způsobem. A velmi se mi líbí, co dělá Cozmei. Pokud bych měl mít osobního hrdinu, byl by to Lajos Kassai, ačkoliv používá jiný systém.
Moje video se rychle stalo nejsledovanějším videem o lukostřelbě a vysílalo se všude na světě. Lidé o něm diskutovali. Dnes bych chtěl udělat video o tom, co bychom si měli myslet o jeho videu. A protože to bylo krátké a populistické video, samozřejmě se objevily i skeptické názory. Tomu skepticismu rozumím.
Někdo například tvrdil, že nepoužívám 120 librový dlouhý luk. To je pravda. Podobně, jako většina moderních lučištníků na to nemám sílu. Někdo dále tvrdil, že jsem tyto metody znovu neobjevil, že je lučištníci znali už přede mnou. To je také pravda. Lidé je znali, ale já jsem první, kdo se je skutečně naučil.
Dále někdo řekl, že míchám styly lukostřelby z různých kultur. To je také pravda. Ale podle mě je to komplikovanější. Existuje omezené množství způsobů, jak držet šípy. Myslím, že tak, jak nakonec stříleli perští lovci, mohli střílet i první lučištníci z doby kamenné. Ale objevily se i skeptické názory, kterým nerozumím. Tady je seznam těch nejvtipnějších odmítavých názorů.
Například toto video na internetu viděla spousta lidí. Ale neříká, že dialog v té knize mlčí o přesných detailech rychlostní střelby. Nejlepší a nejpřesnější popis rychlostní střelby známe z této knihy a nachází se mimo tuto fotku. Vzala v potaz pouze stránku, která se objevila v mém videu. Očividně knihu nezná a nic si o ní nezjistila. Jen trávila čas vytvářením vtipného videa.
To je v pořádku. Chlap na internetu tvrdil, že není možné držet šíp na pravé straně luku. Může za to prý lučištníkův paradox. Předvedu vám výstřel z pravé strany i z levé strany luku. S lučištníkovým paradoxem to nemá nic společného. Paradox mluví o tom, že na šíp působí síla, která ho na začátku rozvibruje. Ať je šíp na jakékoliv straně, vždy se trochu uchyluje.
Každý se může naučit mířit víc k jedné straně. Je to snadné, každý se to za pár týdnů naučí. Stejný chlap tvrdil, že není fyzicky možné rozpůlit šíp na vzdálenost větší než 3 metry. A mimochodem prý podvádím a střílím z jednoho metru. Toto je víc než 3 metry a šíp se rozpůlil. Zajímavostí je, že lučištníkův paradox vlastně způsobí to, že šíp na začátku rozvibruje.
Ale abyste ho rozpůlili, musí letět rovně. Je to tedy těžší na kratší vzdálenost než na delší. Hodně lidí se mě ptalo, zda skutečně dokážu zasáhnout přilétající šíp. Ano, dokážu. Je to ale velmi těžké a sami to nezkoušejte. Jednou jsem ten šíp netrefil správně. Nejtěžší na tom je, že nemám čas šíp sledovat. Otočím se a rovnou vystřelím.
Není tu čas na míření ani nic jiného. Prostě musím nevědecky ten šíp vycítit. To byla poslední otázka, snad se vám video líbilo. Děkuji za sledování. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Umím ho však chytit ve vzduchu a vystřelit ho dřív, než dopadnu na zem. Párkrát jsem to předvedl, abych ukázal, že to není jen štěstí. Pokud bych měl vyprávět, co si o lukostřelbě myslím, celé její dějiny, výhody a nevýhody a mé názory, byl bych tu hodně dlouho. Později o tom o tom napíšu knihu, ale v tomto videu to hodně zkrátím. Něco si jasně vysvětlíme. Například to, že Hollywood měl vymyslet toulce na zádech. Samozřejmě, že ne.
Vymyslel mýtus, že ho nosil každý. Toulec na zádech existoval, ale nebyl tak častý. Probírání historické lukostřelby je problémové. Spoustu toho nevíme. O některých věcech a kulturách nevíme skoro nic. Máme jen krátké popisy a obrázky. Někdy máme jen ty obrázky. Arabská kultura nám zanechala dvě knihy. Arabská lukostřelba nám přináší spoustu popisů.
Různé způsoby, jak mířit. Čtyři způsoby, jak rychle střílet. I to, jak zakládat šíp. V té knize je o lukostřelbě vše. Z jiných kultur podobné knihy nemáme. Potom existuje Saracénská lukostřelba, což je sbírka informací. Odtud víme, že saracénský lučištník měl umět vystřelit 3 šípy za 1,5 vteřiny. Víme o vzdálenostech i o tom, jak měl šíp letět. Je tedy snadné si vypočítat jeho rychlost. Tento test byl léta známý, ale myslím, že jsem první, kdo se to skutečně naučil.
Kolik šípů potřebuji k tomu, abych jeden rozpůlil? Rozpůlení šípu je v Arabské lukostřelbě také popsáno, ale má to být provedeno na koni v pohybu, což nemůžu provést. Jeden škrtl. Jeden minul. A konečně jeden zasáhl. Ale něco nezvládnu.
Dlouho jsem se snažil trefit šípem do prstýnku jako Brian Ferguson. Nezvládnu to. Prstýnek jsem trefil asi stokrát, ale nikdy jím šíp neprošel. Inspiruje mě mnoho lučištníků. Líbí se mi, co dělá Murat. Stejně jako já drží šípy v ruce, ale jiným způsobem. A velmi se mi líbí, co dělá Cozmei. Pokud bych měl mít osobního hrdinu, byl by to Lajos Kassai, ačkoliv používá jiný systém.
Moje video se rychle stalo nejsledovanějším videem o lukostřelbě a vysílalo se všude na světě. Lidé o něm diskutovali. Dnes bych chtěl udělat video o tom, co bychom si měli myslet o jeho videu. A protože to bylo krátké a populistické video, samozřejmě se objevily i skeptické názory. Tomu skepticismu rozumím.
Někdo například tvrdil, že nepoužívám 120 librový dlouhý luk. To je pravda. Podobně, jako většina moderních lučištníků na to nemám sílu. Někdo dále tvrdil, že jsem tyto metody znovu neobjevil, že je lučištníci znali už přede mnou. To je také pravda. Lidé je znali, ale já jsem první, kdo se je skutečně naučil.
Dále někdo řekl, že míchám styly lukostřelby z různých kultur. To je také pravda. Ale podle mě je to komplikovanější. Existuje omezené množství způsobů, jak držet šípy. Myslím, že tak, jak nakonec stříleli perští lovci, mohli střílet i první lučištníci z doby kamenné. Ale objevily se i skeptické názory, kterým nerozumím. Tady je seznam těch nejvtipnějších odmítavých názorů.
Například toto video na internetu viděla spousta lidí. Ale neříká, že dialog v té knize mlčí o přesných detailech rychlostní střelby. Nejlepší a nejpřesnější popis rychlostní střelby známe z této knihy a nachází se mimo tuto fotku. Vzala v potaz pouze stránku, která se objevila v mém videu. Očividně knihu nezná a nic si o ní nezjistila. Jen trávila čas vytvářením vtipného videa.
To je v pořádku. Chlap na internetu tvrdil, že není možné držet šíp na pravé straně luku. Může za to prý lučištníkův paradox. Předvedu vám výstřel z pravé strany i z levé strany luku. S lučištníkovým paradoxem to nemá nic společného. Paradox mluví o tom, že na šíp působí síla, která ho na začátku rozvibruje. Ať je šíp na jakékoliv straně, vždy se trochu uchyluje.
Každý se může naučit mířit víc k jedné straně. Je to snadné, každý se to za pár týdnů naučí. Stejný chlap tvrdil, že není fyzicky možné rozpůlit šíp na vzdálenost větší než 3 metry. A mimochodem prý podvádím a střílím z jednoho metru. Toto je víc než 3 metry a šíp se rozpůlil. Zajímavostí je, že lučištníkův paradox vlastně způsobí to, že šíp na začátku rozvibruje.
Ale abyste ho rozpůlili, musí letět rovně. Je to tedy těžší na kratší vzdálenost než na delší. Hodně lidí se mě ptalo, zda skutečně dokážu zasáhnout přilétající šíp. Ano, dokážu. Je to ale velmi těžké a sami to nezkoušejte. Jednou jsem ten šíp netrefil správně. Nejtěžší na tom je, že nemám čas šíp sledovat. Otočím se a rovnou vystřelím.
Není tu čas na míření ani nic jiného. Prostě musím nevědecky ten šíp vycítit. To byla poslední otázka, snad se vám video líbilo. Děkuji za sledování. Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)