Jsme od přírody laskaví

Když se nad evolucí lidstva zamyslíte ve standardním rámci, který se týká přežití jedince, soupeření, přenosu genů na příští generaci... Jednou z nejtěžších otázek v tomto rámci je, proč se lidé tak často chovají laskavě, štědře a obětavě. Většina lidí si myslí, že Darwinova myšlenka přežití těch nejschopnějších znamená, že přežití a blahobytu dosáhnou jen ti nejnelítostnější a nejkrvelačnější.

Darwin se na lidskou evoluci takto vůbec nedíval. Domníval se, že soucit je nejsilnější instinkt člověka. Komunity, které mají nejsoucitnější členy, budou vzkvétat a vychovají nejvíce potomků. Tato Darwinova teorie vedla k myšlence, že ze zranitelnosti našeho potomstva vzešly sociální struktury jako společná péče a fyziologické systémy, které utvořila evoluce a které nám pomáhají pečovat o nositele našich genů - naše potomky.

Neurovědci z UCLA zjistili, že když cítíte fyzickou bolest, rozsvítí se jistá část vašeho mozku. Když vidím, jak trpíte, stejná část mozku se rozsvítí i mně. Je to, jako bychom byli navržení tak, abychom vnímali věci stejně. Empatie je velmi složitý úkon. Významně je při něm zapojen čelní lalok, mladší oblasti kůry, které se podílejí na komplexnějších symbolických procesech, jako je jazyk a představy o budoucnosti.

Pro empatii je totiž potřeba, abyste si mysleli, že pocity a myšlenky někoho jiného se můžou lišit od těch vašich. Je to velmi složitý kognitivní úkon. V mojí laboratoři Berkeley Social Interaction Lab jsme účastníkům ukázali typické fotky utrpení. Vyvolaly nesmírně silný soucit. Zjistili jsme, že když s někým soucítíte, rozsvítí se velmi stará část mozku zvaná periakveduktální šeď, která je společná savcům, kteří se starají o potomky.

To znamená, že soucit je v nervovém systému přítomný už dlouho, jak tvrdil Darwin. Já a moji studenti jsme se začali zajímat o sociální třídy. Jak ovlivňují lidskou mysl? Naše laboratoř se spolu s dalšími zabývá takzvaným bloudivým nervem. Je to nejdelší nervový svazek v nervovém systému člověka.

Soucit, pocit vyvolaný tím, že vám záleží na někom v nouzi, podle našeho výzkumu aktivuje bloudivý nerv. Když ukážeme fotky utrpení příslušníkům nižších tříd, vykazují reakci bloudivého nervu. U příslušníků vyšších tříd se s ní nesetkáte. Doslova trpí nedostatkem soucitu, který způsobuje spousta bohatství. Další výzkumy se zabývají charitou. Kdo přispívá? Z ekonomických analýz by vyplynulo, že když mám hodně peněz, přispívání by mělo být snadné.

Když mám na účtě 900 dolarů, je důležité, kam své peníze dám. Záleží na tom, co budu mít v ledničce. Přesto jsme zjistili, že nižší třídy přispívají víc. Potvrzují to i studie filantropie. Z této vědy vyplývá, že v těchto chudších komunitách panuje nesmírná štědrost a empatie, kterou mnoho lidí privilegovanějšího postavení postrádá.

Je to silná komunita. 60 % toho, co děláme, děláme pro maximalizaci osobního uspokojení a tužeb. Klasické přežití těch nejsoupeřivějších. 40 % času ale věci děláme pro ostatní. Obětujeme se a riskujeme, že toho někdo zneužije. Stejně to ale děláme. A nejen to. Tato činnost nás začne uspokojovat a inspiruje nás.

Když pomáháme druhým, cítíme sekundární potěšení. Myslím, že je třeba předefinovat osobní zájem člověka. Vždy k tomu nabádaly velké etické tradice, a nyní to potvrzuje i věda. Mozku na ostatních skutečně záleží. Překlad: qetu www.videacesky.cz