Joe Rogan dvakrát o kráse

...tahle moderna. Myslím způsob, jakým lidé přemýšlejí o sexualitě, jak se sexualita prezentuje. Co je špatně? Které klíčové body vyčnívají pro vás coby evolučního biologa? Dovolte mi zkusit malý experiment. Možná s vámi nevyjde. Doufám, že ano. I kdyby nevyšlo. Chtěl bych udělat experiment s vámi coby chtivým chlapem. Rád bych, abyste si v mysli vybavil obraz ženy, která není krásná, ale je přitažlivá.

- Zvládnete to? - Jasně. Fajn. Dokážete si vybavit obraz ženy, která je krásná, ale ne přitažlivá? - Ano. - Bez problému? - Bez problému. - U mě také. Myslím si, že právě zde je okno k špatnému způsobu, jakým uvažujeme o lidské sexualitě. Řekl bych, že u většiny lidí, pokud je požádáte bez tohoto pokusu, vybavit si nebo definovat způsob, jakým uvažují o přitažlivosti.

Od lidí uslyšíte odpovědi v duchu: "Přitažlivost je vrchol krásy". Pokud mají pravdu, je to dost děsivé. Protože přitažlivost s věkem ubývá. Upadá. Nedá se to zvrátit. Objevem je to, že krása je vlastně odlišný parametr, což hodně mění způsob vnímání toho, co se s námi děje. S muži i se ženami. A myslím, že ženy i muže toto mate.

Pokud je to pravda... A já vím, že je, dokážu se podívat do vlastní mysli a říct, že alespoň pro část mužů to platí. Přitažlivost s krásou téměř nekorelují. Sice jsou lidé, kteří mají obojí, ale nemám problém představit si ženu přitažlivou, ale ne úplně krásnou. A znám spoustu žen, které jsou krásné, ale ne přitažlivé. A pokud vezmu celou kategorii žen, které jsou krásné, ale ne přitažlivé, bude v ní hodně starších žen. Znám ženy kolem šedesáti, sedmdesáti let, které jsou vyrovnané, stárnou elegantně, jsou prošedivělé, můžou mít vrásky.

Ale když s nimi mluvíte, pomyslíte si: Mluvím s krásným člověkem. A neříkám to nijak sentimentálně. Kdyby platilo, že krása i přitažlivost upadají s věkem, pak možná. Ale tak to není. Takže o co jde? Proč máme tyto dvě kategorie a proč se domníváme... Například když se podíváte na reklamy, úplně vás to praští. Že jde o přitažlivost.

- Přitažlivost táhne. - Jde o jediný standard. Jde o jediný standard. Ženy o ni usilují a pak bojují proti jejímu vytrácení. Mám takové podezření. Protože muži jsou muži, mají... Chtěl jsem říct, že mají dvě reprodukční strategie. Reálně mají tři, ale jedna je tak odporná, že je dost nepříjemné vůbec ji vnášet do diskuse. - Mluvíte o znásilnění?

- Ano. První reprodukční strategie mužů, která se celkově osvědčila, mimochodem se můžeme pobavit o monogamii proti polyamorii, ale nemluvím tu o něčem, co je vlastní pouze monogamii. Typický způsob reprodukce pro muže je investice do svého potomstva a do matek svého potomstva. To je mechanismus lidské reprodukce. Proč? Protože děti jsou tak náročné, že pokud je jednotlivec zkouší vychovat samostatně, je spoután už jen tou samotnou obtížností, snahou zorganizovat nemluvně nebo batole a zároveň usilovat i o další běžné věci.

Tady bych vstoupila. Představa historické všudypřítomnosti monogamie není... zcela přijatá. Ale jsou pro ni solidní důkazy na mnoha frontách a jeden z odporujících bodů je ten, že zůstáváme sexuálně dimorfní. V průměru jsou muži o něco vyšší, mnohem svalnatější. Ale jsme mnohem méně sexuálně dimorfní, než byli naši předkové v celkem nedávných dobách, nejen když byli předkové blíže šimpanzům.

A vyvíjíme se směrem k vyšší monogamii. Řeknu něco, co jsem měl vyjasnit už na začátku. V lidské historii byla spousta polygynie, kdy měl jeden muž více žen. Pravděpodobně většina lidských kultur bývala polygynní. Dnes je většina lidí a jejich kultur alespoň nominálně monogamní. A měli bychom o tom posunu mluvit, co vlastně znamená, zda je žádoucí a podobně.

Ale základním bodem je, že výchova dětí je tak nákladná a obtížná, že k ní potřebujete tým. Zčásti je to... Otázka "vejce, nebo slepice" je špatný příměr, tady víme, co bylo první. Pokud v této situaci fungujete týmově, můžete si dovolit i více náročné dítě. Na takovém dítěti není žádný přínos, nicméně je pro vás dobré to, co získáte, když takové dítě dokážete tolerovat. Můžete získat dítě, které se liší. Muži do svých potomků v minulosti tradičně investovali.

Ale pokud se muži, který investuje do svých potomků, naskytne příležitost se ženou, která je plodná, způsobilá k potomstvu a nevyžaduje po něm odevzdání kvůli sexu, pak jde o evolučně výhodný obchod. A muž, který buď nějakou ženu přesvědčí, nebo najde ženu svolnou k dítěti a přitom neočekávající žádnou podporu, něco takového je jako vyhrát v evoluční loterii. Historicky se to skoro nestávalo, protože děti jsou nákladné a ženy se tomu vyhýbaly jako moru.

Nechcete vychovávat samostatně a riskovat zaseknutí, když můžete do výchovy přibrat a zavázat partnera. - Jak tohle ovlivňuje antikoncepce? - K tomu za chvíli dojdeme, Napřed si vyložíme dvě strategie. Muži obecně reprodukčně uspívali investováním do svých potomků a jejich matek. Když mají příležitost vytvořit potomstvo bez závazků, je pro ně těžké odolat, protože jde o evoluční vítězství.

Což neznamená, že by to bylo historicky běžné, ženy se tomu vyhýbaly. Neschopnost odolat přitažlivosti je o té druhé strategii. Správně. Takže přitažlivost je jako frekvence, které muži nemohou... Jsou nastaveni takovým způsobem... Nemáme žádný vhodný termín. Nastartuje je pohled na ženu, která vysílá přitažlivost. Co je na tom dle mého nejdůležitější: Žijeme v kultuře, kde máme reklamy, které vlastně spouštějí určitou nejistotu, kvůli které lidi utratí více peněz.

A tahle nejistota vede ženy ke snaze zaujmout muže vysíláním přitažlivosti. Což funguje, pro muže je těžké odolávat přitažlivosti. Ale myslím si, že ženy často nerozumí tomu, že získávání mužské pozornosti vysíláním přitažlivosti vede jeho myšlení k druhé reprodukční strategii. A to je vlastně kontraproduktivní k získání pozornosti pro první strategii.

Protože muži se historicky... Mimochodem zde se dostávám s lidmi do problémů, zní to jako obvinění. Snažím se jen popsat to, co bylo, abychom mohli mluvit o řešeních. Žena, která si sama sebe cení z hlediska reprodukčních podmínek, se nechytí příležitosti na sex jen proto, že se jí nabízí. Protože to pro ni historicky znamenalo velký risk.

Dnes už to neplatí díky antikoncepci. Ale historicky to platilo. Sexuální vztah byl v podstatě dětská ruleta. A dětská ruleta je nebezpečná hra. Dostáváme se k tomu, co je skutečné pod povrchem stereotypu Madonina komplexu. Dichotomie. Žádné slovo tu není přesné, nikdo nechce Madonu, tedy pannu za životní partnerku. Se svým partnerem chcete mít živý sexuální vztah. Spouštíte přitažlivost: "Můžeme zplodit dítě a už se nikdy nevidět?"

Tuhle strategii? Nebo spouštíte: "Páni, jsi úžasná a myslím, že to spolu zvládneme." Nerad to přerušuji, jen si přitáhněte blíž mikrofon. Jen s tím krámem cukněte, ať máte pohodlí. My se slyšíme dobře, ale na audiu je to velký rozdíl. Pardon. V každém případě tento Madonin komplex, dobře známá věc, není paradoxem, o kterém jsme přesvědčeni.

Muži mají zájem, jak už zmínila Heather, Madona je špatná terminologie, má v sobě nařčení. Muži mají zájem o obě tyto reprodukční strategie, ale paradoxně je nevyhledávají u té samé osoby. Překlad: L1ght www.videacesky.cz