Joe Rogan a Bill Burr o mužích, ženách a dětech

- Slezeš z pódia, zalezeš do toho krámu. - Cítíš se jak král. Máš tam řidiče. Co tě může srát? Všechno máš u prdele, mohl bych v tom jezdit napořád. Dělat si vajíčka na tom malém sporáku. Ne, vevnitř chlastáš a děláš si, co chceš. Koukáš na Mafiány nebo Zprávaře. Krásná představa. Je v tom i zkušenost, jezdit v něčem takovém je retro zážitek. - Není to jen vozidlo.

- Přesně. Žena mi to zatrhla. "Kam to chceš dát?" Jen se svezu a nenechám si ho. Já ho nepotřebuju. Měla pravdu, má žena má vždy pravdu. Ne vždy, většinou. Ženy nesnáší, když sbíráš krámy. "Kam to dáš?" Nemají to rády. Máš moc věcí. To je způli důvod, proč mám tohle místo. Tady sbírám krámy. Nikdo nemůže nic říct. Na tohle místo žena neřekne nic. Ne, ale pak přijde: "Trávíš tam víc času než tady". Ne.

Přišel jsem na to, mám to vyřešené. - Brzy vstát... - "Ty jsi takový blbec." To přijde, když nemají argument. Vlastně jí dokážu vyvrátit její názor, argument. Taky je to strašně univerzální. Všechny ženy mají tuhle reakci: "Co to s tebou kurva je?" Ale jinak to asi nejde, Představ si, že jsi ona a sleduješ se. Jsi žena, která se stará o tvé děti, porodíš malinké miminko a najednou finančně závisíš na tomhle podělaném magorovi, který venku lítá vrtulníkem, vrtá se v autech a celý den hraje na bubny.

Dokud máš příjem, nemůžou nic říct, ale štveš je. "Co to kurva děláš?" Sečteno, podtrženo: Vdala ses za osmiletého. Přesně! Chystáš se vzít si komika? Ježíši Kriste. Máte štěstí, že nejsme feťáci. Jo. Musím na sobě zapracovat... Pro společný život jsem složitá osoba.

Očividně. Neuvědomoval jsem si to. Ale teď, upřímně, když se dívám z nadhledu, dochází mi to. - Už to vidím. - U mě totéž. Taky jsem složitý. Ale když to nevidíš, ony ti to připomenou. Jo. Jen si představuji, jaké je záviset na mně. Tedy jsem spolehlivý. Byl bych takový... Hele, kdybychom se vzali a já dělal někde ve skladu, byl bych úplně stejný, akorát bychom žili v nějaké garsonce.

- Jde o tohle: Nevzala by si tě. - Ne. - Našla by si někoho lepšího. - Jo. Jo. Kdybys jen blbnul a nikdy se nevzpamatoval. - Všimni si ženské schopnosti posunout se. - Jo. Vždy jsem říkal: Kdybych umřel, jak rychle by se všechny mé hadry dostaly k charitě? Úplně to vidím: "Dům se prodá, spálí se trocha šalvěje. Bylo to zajímavé.

Prima." "Další na scénu." Všechny mé diskuse s biology a odborníky... Třeba Gad Saad, jaký je jeho přesný obor? Behaviorální psychologie. - Studuje motivace... - Jmenuje se Gad Saad? Jo. SAAD. Jeho jméno je Gad, GAD, a příjmení Saad, SAAD. A rýmuje se to?

Libanonsko-kanadský behaviorální věděc. Skvělý chlap. - Rýmuje se jeho jméno i v Libanonu? - Dobrá otázka. Může jít někam, kde... Jmenuji se Gad Saad. Říká si Gadfather. Skvělý chlap. - Je to skvělý chlap... - Představuju si ho, když mu bylo 13. "Mámo, mám příjmení Saad, proč jsi mi dala jméno Gad?"

U nich bude mít "Sad" jiný význam. Ale ve výsledku se to rýmuje. V žádné zemi by to nebylo jiné. Můžeš být na tom ostrůvku, kde zabili toho chlápka šípy, a budou si z tebe mít srandu. Asi tě vykopou z ostrova. Takhle nemůžete pojmenovávat děti. Pár celebrit dalo dětem tak posraná jména. To si nepamatujete školu? Nevíte, jací dokážou být hajzlové? Proč z toho děláte takovou... Chápu, jste hrozně kreativní. Pořiďte si meditační místnost, nedělejte to se jménem.

Pojmenujte je pěkně, třeba Bill. William. Toto je Skládací Židle Johnsonová. Lidé potřebují vyjádřit sami sebe. Dělají to skrze jména svých dětí. Další věc, kterou miluju. Když na děti přenášejí svou politickou agendu. To dítě nemá vůbec žádnou šanci... Celá tahle věc kolem genderových úloh. "Theybies." Mimochodem moje vlastní malá otcovská zkušenost s oslavami dětských narozenin...

Ty děti nejsou dost staré, aby se naučily takové chování. Když se objeví kluci, stane se z toho Statečné srdce. Převalí se přes kopec... Holčičky jsou společenské. Sedí tam a vnímají. Kluci přiběhnou a všechno... Na jedné takové jsme byli v sobotu. Byl tam jeden legrační kluk, vypadal jako malý Bobby Hurley, ten rozehrávač. Hrál nějakou hru s míčem, kde používal předloktí jako pálku.

Odrazil ho, chytil, hodil si ho pod nohy a podobně. Na jeho věk skvělá koordinace. A na místě, kde jsem seděl s dcerou, byly takové jakoby polštáře, které někdo poskládal, složil dohromady tři kusy a bylo z nich sezení pro někoho staršího. Bál jsem se, že míčem něco trefí, a hlídal jsem to. Kluk si přiběhl pro míč a jen uviděl to sezení, takhle vyskládané, prostě to uviděl a rozkopal. Zničil to. Přemýšlel jsem, proč to vlastně udělal?

- Protože je to kluk. - Jo, je to kluk. Rádi ničíme krámy. Měl spoustu energie. Malé děti potřebují dělat něco fyzického. Jejich tělíčka mají malé baterie, přeplněné energií. Jen říkám, že je zajímalo akorát to, co mohli sebrat, zahodit, rozbít. Rozflákat. Pamatuješ se, jaké to je. To jsme dělali všichni. Celá tahle věc... "Ženy nejsou tak agresivní, protože..." Společenské normy.

Jo. Myslím že jsou agresivní v tom... Bude v tom způsob přežívání. Dívají se na ně: "Dobře, s tímhle budu soupeřit." Vidíš je, jak se dívají na kluky, kteří se zdají být dominantní. Ti jim ale reálně jen vykládají své karty. A holčičky už to vnímají a překonávají je. Vědí, že se nemůžou měřit fyzicky, nepřemůžou je po fyzické stránce a okamžitě začnou přemýšlet. Proto jsou chytřejší než my. To si myslím. Ne?

- Ztratil jsem tě? - Nemyslím, že jsou nutně chytřejší. Podle mě jde o to, že muži mají jinou DNA. Jejich geny jsou agresivní. U mužů se předpokládají lehkovážné sračky. Jen říkám, že to není o společnosti. Nesedli si ke třem reklamám na cereálie: "Aha, musím být takový." Jen si myslím, že... je to blbost, se kterou přišli dospělí.

Nejen dospělí, většinou jde o ženy. Ženy si myslí, že způsob, jakým otcové vychovávají jejich syny, je špatný. Myslí si, že... Představují si, jak muži vychovávají děti k agresivitě. Že je výsledkem toho, co je naučili. Není to tak, jde prostě o součást chlapectví. Existují tři prdele studií, lidé už se na to dívali vědecky. Když necháš chlapce nebo holčičky o samotě s hračkami, kluky budou přitahovat náklaďáky...

Věci, do kterých můžou mlátit, rozbít je, a holčičky si sednou k šálkům a panenkám. Přirozeně. Stoprocentní přirozenost. Byl tu dokument o "Theybies". Theybies jsou genderově neutrální, děti jsou vychovávané neutrálně, neříká se jim holka nebo kluk. Mám s tím problém, není žádný způsob, abys řekl synovi "Vážně jsi nechtěl šaty"? Dítě si chce získat rodičovské uznání. "Jo, nechtěl jsem ten míč, asi jsem chtěl šatičky."

Jak jsem už říkal. Mému dítěti jsou sotva dva roky, co můžu vědět? Jen říkám, že má omezená zkušenost s dětskými oslavami je taková, jak to někoho mohlo vůbec napadnout? Na takové sračky jsou... Jsou příliš mladí. Mají jeden a půl až dva roky. - Tvrdíte mi, že díky společnosti... - Přesně.