Jak funguje imunita?

Celý svůj život jste pod útokem. Miliardy bakterií, virů
a hub by vás rády osídlily. Tělo si muselo vytvořit komplexní armádu se strážci, vojáky, rozvědkou,
inteligentními továrnami i posly. To proto, aby vás ochránili před smrtí. V tomto videu budeme předpokládat,
že imunitní systém má 12 úkolů. Například zabíjet nepřátele,
komunikovat a tak dále. Dále předpokládejme, že existuje
21 druhů buněk a dva druhy proteinů.

Buňky mají až 4 úkoly. Přiřaďme je. Tohle jsou jejich vazby. Udělejme to pochopitelnější. Nejdříve si úkoly obarvěme. Nyní si ilustrujme buňky. Vnitřní barva
reprezentuje hlavní úkol buněk. Vnější barvy reprezentují druhořadé úkoly.

Nyní imunitní systém vypadá takhle. A teď jejich vztahy. Není ta komplexnost úžasná? V tomto videu budeme mluvit o těchto
buňkách a zbytek budeme ignorovat. Co se tedy děje v případě infekce? Je nádherný den, když se najednou
objeví divoký rezavý hřebík a vy se píchnete. Je překonána první bariéra
imunitního systému, vaše kůže.

Blízké bakterie využijí
příležitosti a vniknou do rány. Začnou využívat tělní zdroje a každých 20 minut
zdvojnásobí svůj počet. Nejprve se množí ve skrytu, ale když populace
bakterií dosáhne určité hranice, změní své chování
a začnou poškozovat tělo změnou okolního prostředí. Imunitní systém je musí rychle zastavit.

Nejprve se zapojí
strážní buňky zvané makrofágy. Jsou to obří buňky,
které stráží okrajové části těla. Většinu času sami
dokáží útok zastavit, protože každý z nich
pohltí až 100 útočníků. Útočníka pohltí celého
a uvězní ho v membráně. Ten je poté zabit a rozložen enzymy. Navíc vyšlou informaci, díky které cévy vpustí na bojiště vodu a boj se stává snadnějším.

Můžete to znát jako malé mokvání rány. Pokud bojují makrofágy příliš dlouho, zažádají o posily
pomocí messenger proteinů, které označí místo a naléhavost. Neutrofily opustí svá stanoviště
v krvi a přesunou se na bojiště. Neutrofily bojují tak zběsile, že zabíjejí i zdravé buňky.

Navíc vytvářejí bariéry,
které bakterie uvězní a zničí. Jsou tak smrtící, že po pěti dnech spáchají sebevraždu, aby nezpůsobily až příliš škod. Pokud tohle k zastavení invaze nestačí, zapojí se mozek imunity. Aktivují se dendritické buňky. Zareagují na signály od vojáků a začnou sbírat vzorky z nepřátel.

Roztrhají je na kusy
a ty vystaví na své membráně. Nyní dendritické buňky
učiní zásadní rozhodnutí. Mají povolat protivirové síly,
které zničí nakažené buňky, nebo armádu zabijáků bakterií? V tomto případě
jsou potřeba antibakteriální síly. Do lymfatické uzliny
dorazí asi za jeden den. Zde na aktivaci čekají miliardy
pomocných a cytotoxických T-lymfocytů.

Při zrození T-lymfocyty procházejí
složitým učícím procesem, který přežije jen jejich čtvrtina. Přeživší lymfocyty jsou
vybaveny určitými dispozicemi. Dendritické buňky hledají
pomocné T-lymfocyty se správnými dispozicemi. Hledá pomocný T-lymfocyt, který se shoduje s částečkami
útočníka na povrchu dendritické buňky. Když takový najde,
nastartuje se řetězová reakce.

Pomocný T-lymfocyt se zaktivuje a rychle se tisíckrát zmnoží. Z některých se stanou
paměťové T-lymfocyty, a tím vás učiní proti
tomuto nepříteli téměř imunními. Některé se vydají pomoci na bojiště. Třetí část vycestuje
do jádra lymfatických uzlin, kde aktivují velice
mocné zbraňové továrny. Stejně jako T-lymfocyty,
i ony se zrodily s určitými dispozicemi.

Když se B-lymfocyty a T-lymfocyty
se stejnou dispozicí setkají, rozpoutá se peklo. B-lymfocyty se rychle rozmnoží a začnou produkovat
miliony malých zbraní. Pracují tak tvrdě,
že rychle zemřou vyčerpáním. Zde pomocné T-lymfocyty
hrají další důležitou roli. Stimulují tvrdě pracující továrny a říkají jim, aby ještě
neumíraly, protože jsou potřeba.

Tím se taky zajistí,
že továrny po vyléčení odumřou a tělo nebude plýtvat
energií nebo se nepoškodí. Ale co B-lymfocyty produkují? Jsou to samozřejmě protilátky. Malé proteiny, které jsou vytvořeny
k přilnutí na tyto narušitele. Existují různé druhy protilátek,
které mají různé funkce. Pomocné T-lymfocyty
řeknou plazmatickým buňkám, který druh protilátek je nejvíce třeba.

Miliony protilátek se vyplaví
do krve a vycestují do celého těla. V místě infekce se mezitím situace stává vážnou. Útočníci znásobili svůj počet a ubližují tělu. Strážní a útočné buňky
tvrdě bojují, ale během toho umírají. Pomocné T-lymfocyty je podporují tím,
že je nabádají k větší agresivitě a větší délce života. Ale bez pomoci bakterie nepřemůžou.

Nyní dorazila druhá vlna obrany. Miliony protilátek zaplavily bojiště a zneškodnily množství útočníků tím, že je udělaly bezmocné
nebo je rovnou zabily. Bakterie také ochromí
a udělají z nich snadný cíl. Jejich opačný konec
se může spojit se zabijáckými buňkami, tudíž zabít nepřítele je snazší. Hlavně makrofágy jsou
uzpůsobeny k rozpoznání bakterií, ke kterým se protilátky připojily.

Nyní se poměr sil změnil. Díky týmové spolupráci je infekce poražena. V této době zemřely
miliony tělních buněk. Avšak o nic nejde, ztráty se rychle doplní. Většina imunitních buněk je už zbytečná a bez vnějších signálů
spáchají sebevraždu. Nebudou nadále plýtvat zdroji.

Avšak přetrvají paměťové buňky. Pokud se v budoucnu
objeví stejný nepřítel, budou na něj připraveni
a zničí ho, než si toho stačíte všimnout. Toto bylo velice zjednodušené vysvětlení
fungování imunitního systému. Dokážete si představit,
jak složitý ten systém je? I při tomto znázornění ignorujeme
mnoho hráčů a všechny chemické reakce. Život je strašně složitý. Ale pokud si najdeme čas k jeho porozumění, setkáme se mnoha divy a velkou krásou.

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz