Franz KafkaŠkola života

Franz Kafka byl velký český spisovatel, který si přisvojil část lidského spektra emocí, které můžeme označovat jako kafkovské a které díky němu umíme lépe rozpoznávat, vidět je s odstupem a nacházet v nich útěchu. Kafkův svět není příjemný. V mnoha ohledech připomíná noční můru. Přesto je to místo, kde mnozí z nás skončí za svých temnějších období, i kdyby jen na chvíli.

V Kafkově světě cítíme bezmoc tváří v tvář autoritě, soudcům, aristokratům, průmyslníkům, politikům, a především otcům. Ztrácíme kontrolu nad vlastním osudem. Jsme šikanováni, ponižováni a zesměšňováni společností, zejména vlastní rodinou. V Kafkově sféře se stydíme za své tělo a sexuální pudy a máme pocit, že by pro nás bylo nejlepší, kdyby nás někdo zabil nebo nelítostně rozšlápl jako obtížný, odporný hmyz.

Franz Kafka se narodil v Praze v roce 1883 jako nejstarší dítě otce, který ho hrůzně psychicky týral, a slabé matky, která svého manžela chovala v příliš velké úctě na to, aby svého syna ochránila. Kafka vyrostl jako nesmělý, poddajný milovník knih, který se topil v sebenenávisti. Chtěl být spisovatelem, což ale podle otce nepřipadalo v úvahu. Jeden z největších německých literárních géniů od dob Goetheho tak byl nucen strávit svůj krátký život v řadě zaměstnání, které mu nesahaly ani po paty.

V advokátní kanceláři a následně v pojišťovně. Měl množství zkrachovalých vztahů se ženami. Nemohl se oženit nebo založit rodinu. Trýznila ho síla jeho sexuálních pudů, kvůli kterým se neustále obracel k nevěstincům a pornografii. Kafka toho za svého života příliš nevydal. Jen tři sbírky povídek, včetně svého nejznámějšího díla Proměny, které zůstaly bez povšimnutí. Jeho obrovský posmrtný věhlas se zakládá na třech románech, Procesu, Zámku a Americe.

Žádný z nich nedokončil, protože s nimi byl nespokojený. Nařídil, aby po jeho smrti byly zničeny. Jeho přání ale naštěstí nebylo vyslyšeno. Není přehnaným zjednodušením tvrdit, že jedním z klíčů k porozumění Kafky je pochopit jeho vztah k otci. Kafka o něm nikdy v žádném ze svých děl nepsal přímo, ale psychologie jeho románů je přímo spojená s dynamikou, kterou trpěl jako ubohý syn Hermanna Kafky.

Kdokoli, kdo se kdy před svým silným otcem cítil méněcenně nebo nemilován, se ztotožní s tím, čím si v dětství prošel Kafka. V listopadu 1919 ve věku 37 let, pět let před svou smrtí, Kafka Hermannovi napsal 47stránkový dopis, ve kterém se mu snažil vysvětlit, jak ho jeho dětství zmrzačilo. Kafka stejně jako mnoho obětí týrání nikdy nepřestal doufat, že mu osoba, která mu tak ukřivdila, odpustí.

"Nejdražší otče," psal v dopise. "Nedávno ses mě zeptal, proč tvrdím, že se tě tak bojím. Jako obvykle jsem nebyl schopný přijít s žádnou odpovědí na tvou otázku. Částečně proto, že se tě tak bojím, a částečně proto, že abych ti vysvětlil, z čeho můj strach pramení, musel bych zajít do větších detailů, než jsem při hovoru schopný udržet v mysli." Dospělý Kafka se před svým otcem pokořil. "Potřeboval jsem jen trošku povzbuzení, trošku přátelství.

Nebyl jsem toho ale hodný. Nikdy jsem nechápal, jak jsi mohl necítit utrpení a hanbu, kterou na mě uvalila tvá slova a soudy. Jako by sis nebyl vědom své moci." Kafka si stěžoval na jednu obzvlášť traumatickou příhodu, kdy jako malý chlapec poprosil o sklenici vody. Jeho prchlivý otec ho vytáhl z postele a odnesl na balkón, kde ho nechal mrznout jen v noční košili.

Kafka píše: "Byl jsem pak velmi poslušný, ale způsobilo mi to tolik nezměrné vnitřní újmy. Ještě roky mě pronásledovala mučivá představa, že mě můj obrovitý otec, ultimátní autorita, skoro bezdůvodně v noci přijde vytáhnout z postele a odnese mě na balkón. Znamenalo to, že jsem pro něj nic vůbec neznamenal." Chlapci potřebují otcovo svolení, aby se z nich stali muži.

Hermann Kafka Franzi nedal žádnou šanci. "Už v raných chvílích jsi mi zakázal promluvit. Zahrozil jsi: "Neodmlouvej." Napřažená ruka, která to doprovázela, mě od té doby provází." Franz trpěl naprostým pocitem méněcennosti. "Tížila mě tvá pouhá přítomnost. Vzpomínám si, jak často jsme se svlékali ve stejné kabině. Já byl vyzáblý, neduživý a drobný, a ty silný, vysoký a urostlý.

Připadal jsem si žalostně. Když jsme vyšli ven, držel jsi mě za ruku, malého, nejistého kostlivce, který se bál vody a který neuměl napodobit tvé plavecké pohyby. Utápěl jsem se v zoufalství." Těžko to mohlo být horší. Ale bylo. Kafka svůj dopis dal matce Julii, aby ho předala Hermannovi. Jako vždy slabá a zbabělá to ale neudělala. Pár dní si ho nechala a pak ho vrátila Franzi s tím, že by bylo nejlepší, kdyby si její zaneprázdněný, pracovitý manžel nic takového číst nemusel.

Jejímu nebohému synovi chyběla odvaha na to, aby to zkusil znovu. V Ortelu, Kafkově skvělé povídce, kterou napsal v roce 1912, se mladý obchodník Georg zasnoubí, zatímco bydlí v bytě se svým ovdovělým otcem. Chystá se odstěhovat. Jeho otec je starý a má chatrné zdraví. Georg ho uloží do postele. Otci se ale záhadně vrátí síly, vyskočí na nohy, tyčí se nad Georgem a obviní ho, že všechny zradil, své přátele, svého otce i památku své matky.

Georg se sotva zmůže na odpor. Otec Georga nakonec odsoudí k smrti utopením. George poslušně odspěchá a vrhne se do blízké řeky. Otec po vyřknutí ortelu zvolá: "Byl jsi v podstatě jen nevinné dítě, ale v nitru duše jsi byl ďábelská lidská bytost." Myšlenka hrůzného svévolného rozsudku byla v Kafkově fikci konstantou. Objevuje se i v Kafkově nedokončeném románu Proces, který napsal o dva roky později.

Kafka ji ale odvedl od svého otce k rozsáhlému soudnímu aparátu se soudci, právníky, dozorci a obšírnými byrokratickými procedurami. Když je Josef K. v den svých 30. narozenin zatčen, není mu řečeno, z čeho je obviněn. Sotva se snaží zjistit proč. Nese v sobě tolik viny, že ví, že si trest zaslouží. U soudu se pokusí namítnout, že je nevinný, i když stále neví, z čeho je obžalován, a najme si právníka. Proces ho ale postupně ubíjí, až není schopen jediné myšlenky.

Nemá slov. Není schopný pořádně dělat svou práci a přemůže ho kancelářská politika. Rok po zatčení do bytu Josefa K. konečně přijdou dva groteskně vyhlížející úředníci, kteří ho vyvedou do lomu za městem a popraví ho bodnutím do srdce. Kafka mezi Ortelem a Procesem napsal Proměnu, povídku, v níž se obchodní cestující Řehoř Samsa jednoho rána probudí jako hmyz podobný brouku nebo štěnici. Je to příběh o sebenenávisti, zradě rodiny, a stejně jako Proces, o děsivě svévolné moci.

Když se Řehoř plazí po zemi, hrozí, že ho zašlápne vlastní otec. Řehořově rodině se daří dobře i bez něj. Odkážou ho do pokoje a házejí po něm odpadky. Rodina se po poradě rozhodne, že hmyz v pokoji nemůže být Řehoř. Začnou se o něm bavit jako o věci, místo o člověku. Rozhodnou se, že se toho hmyzu musí zbavit. Řehoř, který je poslouchá, s nimi souhlasí a v tichosti zemře. Řehořova rodina se po jeho smrti trochu stydí za své chování, ale jen trochu.

Kafka velkou část svého života trpěl neduživým zdravím. V roce 1924 se u něj ve věku 41 let rozvinula tuberkulóza hrtanu, kvůli které téměř nemohl jíst bez velkých bolestí. Napsal svou poslední povídku Umělec v hladovění. Vypráví příběh baviče, který se živí tím, že pro potěšení publika drží půst. Jednou se mu podaří držet půst 40 dní. Práce umělce ale publikum postupně začne nudit.

Ať už hladoví jakkoli, nedělá to na ně dojem. Strčí ho do špinavé, staré klece, kde příšerně zchřadne. Před svou smrtí požádá o odpuštění, a přizná, že si žádný obdiv nezasloužil, protože hladověl jen proto, že ho žádný pokrm netěšil. Krátce po smrti ho v kleci nahradí panter, zvíře plné žvota, které davy zbožňují a které má nenasytný apetit. Kafka zemřel několik dní po dokončení Umělce v hladovění a byl pohřben na židovském hřbitově v Praze.

Jeho věhlas začal pár let po jeho smrti. Za druhé světové války už byl uznáván jako jeden z největších spisovatelů své doby. Jeho blízká rodina ale byla za holokaustu zabita v plynových komorách. Je pokladem německé literární historie a zároveň smutnou, zahanbenou, vyděšenou částí nás všech. Kafka kdysi napsal, že literatura má za úkol spojit nás s pocity, které by jinak mohlo být nesnesitelné zkoumat, ale které zoufale vyžadují naši pozornost.

"Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás." Jeho knihy patří k těm nejdojímavějším, nejděsivějším a nejtrefnějším sekerám, které kdy kdo napsal. Překlad: qetu www.videacesky.cz