Kurz netvůrčího psaní: Dystopie

Kurz netvůrčího psaní Část 1: DYSTOPIE Chcete napsat dystopický román? Super! Pomocí mých odborných rad můžete i vy vytvořit temnou budoucnost plnou nekončícího strachu a utrpení. Je to snadné! Jdeme na to! První věc, kterou každá dystopie potřebuje, je zlá utiskující vláda. Opravdové diktatury vznikají vinou různých socioekonomických faktorů, ale na nějaký otravný výzkum nemáme čas, tak řekněme, že za všechno zlo může nějaká nejasná katastrofa v minulosti.

Nesnášíte nějakou skutečnou ideologii? Vytvořte její naprosto přehnanou karikaturu! Geniální! To ještě určitě nikoho nenapadlo. Potřebujete inspiraci? Proč číst knihy o opravdových fašistických režimech, když můžete dystopickou společnost vytvořit podle střední školy! Vlastně, proč ztrácet čas i s tím?

Opravdu potřebujeme uvěřitelný svět? Jasně že ne. Radši vytvořme milostný trojúhelník pro naši hrdinku! Takže už máme zlou vládu bez logického důvodu k existenci a naprosto nepropracovaný svět, ale to nestačí. Teď potřebujeme padouchy. Nebojte, padouši jsou snadní, pokud neztrácíte čas jejich psychologií. Nemáte čas? Použijte standardního zlého vládce. Musí být tajemný, abyste nemuseli pracovat na jeho osobnosti. Dejte mu skvěle vycvičené, ale z nějakého důvodu neschopné elitní policejně-vojenské jednotky, kterým se stále nedaří polapit pár kurážných teenagerů.

Když už jsme u padouchů, všichni chytří lidé musí být zlí. Musíme vysvětlit budoucím generacím nebezpečí vědy, vzdělání a svobodného myšlení. Nechceme přece, aby byl náš dystopický román opravdu o vlastních názorech. To by zkrátka nebylo ono. A když máme padouchy, potřebujeme hrdinu. Hrdinou by mohl být obyčejný člověk, který povstane proti tyranskému systému, ve kterém byl dříve spokojený, což ukáže, že i průměrný člověk může změnit zkorumpovaný svět, ale to by byla blbost.

Naším hrdinou bude náctiletá dívka, která je "výjimečná". Nedělejte z ní krasavici. Napište, že vypadá obyčejně, zatímco každý hezký muž se do ní zamiluje na první pohled. Nenechte ji pro nic tvrdě pracovat. Ve všem musí uspět bez námahy a tréninku. Jsou tam nějací dospělí? Pokud ano, musí být úplně neschopní, nebo dokonce pracovat proti naší hrdince.

Pokud má hrdinka rodiče, musí být také k ničemu, nebo alespoň mrtví. Nechceme, aby naši zápletku vyřešili rozumní lidé. Co se týče děje, lidé si myslí, že dystopie jsou varovnými příběhy o společnostech v úpadku a kritikou lidstva, ale to je úplně špatně. Dystopie jsou o milostných trojúhelnících! Hrdinka si musí vybrat mezi ne jedním, ale dvěma namakanými kluky. Je to drama!

Krutý to osud, muset volit mezi dvěma úžasnými věcmi. Naše hrdinka žije v opravdu tvrdém světě. Ale počkejte! Už to skoro máme! I když většinu času zabere milostný trojúhelník, musíme vyřešit ještě to s celou tou zlou dystopickou vládou. Naše hrdinka bude přirozeně v první linii. Přestože má vláda legie profesionálních vojáků, naprostou kontrolu nad obyvatelstvem a všehoschopnost v zájmu vítězství, ukáže se, že jsou úplně neschopní, pokud mají zastavit jednoho teenagera.

Až tyranie padne a občané budou svobodní, soustřeďte se na vyřešení hrdinčina milostného života, a ne na obří mocenské vakuum a boje mezi rebely, které by po pádu ústředního politického systému zákonitě nastaly. Koneckonců, klasické dystopie jsou známy dobrými konci. Teď máme všechno potřebné k napsání romantického... tedy dystopického příběhu. Hodně štěstí a kéž vás slova provází, až budete tvořit překrásný nový svět. Tedy, alespoň dokud se vláda nerozhodne spálit všechny knihy.

Ale to je v pohodě. Práva na film pravděpodobně stihnete prodat ještě předtím. Překlad: Moggs www.videacesky.cz