Doctoři Who u Grahama Nortona

Přivítáme naše poslední hosty. Muselo dojít k trhlině v časoprostoru, dámy a pánové, protože tu máme ne jednoho, ale hned dva Doctory. Prosím přivítejte Matta Smithe a Davida Tennanta. - Ahoj. - Ahoj. - Ahoj, Matte. - Ahoj. - Rád tě vidím. - Mimochodem ti to moc sluší. - Trochu se smrskněte. A oni si sednou sem.

- Sedněte si. Hodní Doctoři. - Díky. - Ahoj. - Ahoj. - Dáš si banán? - Super. - Jo, trochu bílkovin. Jak hezky o vás pečuje. - Ach Davide... - Co? Ty tvoje vlasy jsou tak stupidní. - Nezdvořák jeden. - Neposlouchej ho. Jen se podívejte.

Na copu spadajícím po mužných zádech není nic špatného. Ty hraješ Heidi? - Je to moc hezký. - Jo, je. Díky. Máš je vždycky v copu, nebo si je občas i rozpustíš? Mám je kvůli hře. Nerozhodl jsem se pro to z osobních důvodů. V té hře je vypustím. Vypustím šelmu z klece. Ale po zbytek času je mám hezky stažený. - Takže to je všechno falešný?

- Mám tady takový lepítka. - Takže je máš na hlavě pořád? - Takhle teď musím žít. Viděl jsem tvoje fotky, Matte. Tys měl vlasů míň. Tobě zase dorůstají. - Jo, nechávám si je narůst. - A proč ses nechal ostříhat? Natáčel jsem jeden film a musel jsem si oholit hlavu. Holohlavý ve filmu? Matt Smith? Je to s muzikálem Americké psycho pravda? - Jo, zrovna ho nacvičujeme. - On bude tak brzo? Jo, mám pro tebe spoustu otázek ohledně zpívání, Robbie.

Já asi nebudu nejlepší volba. Všichni víme, proč tu jsme. Jsme tu, abychom oslavili 50. výročí Doctora Who. Tak to proto jsme tady... - Tys přišel mluvit o svých vlasech. - Jo. Ne. Zítra v 19:50 na BBC1. Možná jsem naivní trouba. Věděl jsem, že Doctor Who je u nás hit. Ale tohle je šílený.

Bude se promítat živě ve 3D v asi 80 zemích. - Je to globální záležitost. - Ještě, že jsem se naučil svoje repliky. - Vy v tom jste oba? - Jo. - Nepřišel náhodou kvůli tobě o práci? Nechci vyvolat žádnou hádku, ale vím, že to kvůli tobě si teď musí nechat narůst vlasy a hrát v divadle. Přesně tak. Ale to je jedna ze skvělých věcí na Doctoru Who. - Jak tam ale můžete být oba? - To zjistíš, až si nás zapneš, Jimmy. - Je to vzrušující.

- Věc se má takhle... - Nebo bys nám to prostě mohl říct. Když jsem slyšel, že v tom budou oba... Matta chápu. Jsi k tomu smluvně zavázaný. Ještě pořád jsi Doctor Who. Tys to dělat nemusel. Bylo těžké tě přesvědčit, nebo jsi po tom skočil? Ne, jsem stará děvka. Půjdu do čehokoliv. V Doctoru Who je takový precedens, že na velká výročí se někteří Doctoři vrací, aby si potřásli rukou se svojí současnou verzí. Dodržovali jste jistou etiketu?

Něco jako: "Ne, až po tobě." Trochu tam toho bylo v mojí TARDIS. - V mojí TARDIS... - Ne, ne... - To tlačítko jsem zmáčknul já. David má svoji TARDIS. Musel jsem se tě zeptat, jestli ji nechceš... Zní to dost pitomě. - ...jestli ji nechceš pilotovat. - Jestli si nechci zapilotovat. - Nechceš se chovat majetnicky. - Přesně tak. Chceš vypadat dobrotivě. Počkat. Chápu, že Doctorů je víc. Ale neměla by být jen jedna TARDIS? Jo, ale TARDIS se regeneruje stejně jako Doctor.

- Každý Doctor má svoji unikátní TARDIS. - Myslel jsem, že ji jen přezdobili. To jo, ale v průběhu času se měnila. - Moje TARDIS vypadala jinak než ta Mattova. - Matt si polepšil. - Jeho je hezčí. - Jo, je mnohem větší. Je tam ta věc, co se točí. - Mně se ale tvoje TARDIS vážně líbila. - Dík. - Nemáš zač. - Taková retro. - Ta tvoje je taky moc hezká. - Díky. A co třeba sonický šroubovák? Ten máš taky vlastní? - Jo, ten jeho je větší než ten můj.

- Je větší. - Já mám zelenej, on má modrej. - Z toho jeho něco vyleze a rozsvítí se to. - Umí se vztyčit. - Jo. Překlad: qetu www.videacesky.cz