David Eagleman o násilí a dehumanizaci #1
Texaského neurovědce Davida Eaglemana jste u nás mohli vidět například v přednášce o tom, jak je svobodná vůle podmíněna fyziologií mozku. Tentokrát s ním ale zabrousíme do trochu temnějších vod. Čeká nás první část přednášky, ve které se zabývá schopností lidstva oprostit se od těch nejzákladnějších morálních pravidel a dopouštět se neskutečného násilí na druhých.
Nikdo z nás si asi neumí představit, že by někdy dokázal chladnokrevně zabít nevinného člověka. Už od úsvitu dějin jsme ale byli svědky bezpočtu masakrů a, v nejhorším případě, genocid. Jak je tedy možné, že k podobným událostem mohlo dojít? Odpověď najdete v této zhruba hodinu dlouhé přednášce o dehumanizaci, která je rozdělena do šesti částí. V prvních dvou se dnes dozvíte, co je to syndrom E, a připomenete si dilema tramvaje, které jste mohli vidět v tomto videu o morální stránce vraždy.
Přepis titulků
Děkuji vám za pozvání.
Moc si toho vážím. Zvlášť, když má moje přednáška
tak ponurý název. Je to ale něco, co považuju za velmi
důležité a chtěl bych o tom dnes mluvit. Hodně jsem
o tomto problému uvažoval. Různé skupiny lidí se v průběhu dějin
opakovaně dopouštěly násilí na ostatních členech populace. Tohoto násilí
se za souhlasu autorit dopouštěly na společenských skupinách, které pro ně nepředstavovaly
žádnou hrozbu a které byly bezbranné.
Proč k tomu tedy došlo? Jak si tento aspekt lidského chování můžeme vysvětlit? Pokud tomu totiž chceme zabránit v budoucnu, je zásadní, abychom tomu porozuměli. Všichni víme, že nacisté z náboženských, etnických a politických důvodů pozabíjeli miliony lidí. Toto je nankingský masakr z roku 1937, při kterém Japonci napadli Čínu, zabili stovky tisíc neozbrojených civilistů a systematicky znásilnili 80 000 - 100 000 lidí.
Toto je z roku 1915. Otomanští Turci tehdy systematicky vyvražďovali arménskou populaci. Odhaduje se, že bylo zabito 1 - 1,5 milionu Arménců. V roce 1994 stihli během pouhých sta dní Hutuové ve Rwandě povraždit 800 000 Tutsiů.
Dosáhli toho pomocí mačet. Ve dnech, kdy násilí dosáhlo vrcholu, stíhali mačetami zabíjet rychleji než nacisté plynovými komorami. Otázkou je, jak k tomu došlo. Všechno je to velmi dobře zdokumentované. Historici poukazují na politické důvody, občanské války a hospodářské problémy. Skutečným problémem je ale to, že k podobným událostem může dojít pouze v případě, že dojde k výrazné změně v chování jednotlivců.
Jak takovou změnu v chování můžeme chápat? Dnes chci mluvit o tom, jak se na to dívá věda, a chci dát dohromady nový rámec, abychom viděli, jak se něco takového dá chápat a co se s tím dá dělat. Vezmu to od začátku.
Když uvažujeme o lidské evoluci, všichni z Darwinovy teorie víme, že přežijí jen ti nejsilnější. Abyste přežili a aby se vám dařilo, musíte být zdatným soupeřem. Je to poměrně dobrá teorie. Lidé si ale začali uvědomovat, že menší problém představuje problematika altruismu. Jak ta teorie vysvětluje, proč si lidé pomáhají? Čistě individuálním výběrem se to nevysvětlí.
To lidi přivedlo k příbuzenskému výběru. Existuje teorie sobeckého genu. To, že sdílím genetickou informaci se svým bratrem a bratranci, možná vysvětluje, proč jim chci pomoct. Nazývá se to příbuzenský výběr. Evoluční biolog J. S. Haldane jednou řekl: "Milerád bych skočil do řeky, abych zachránil dva svoje bratry nebo osm bratranců." Takto biologové nahlížejí na příbuzenský výběr.
Ani to ale podle všeho nestačí. Lidé se totiž seskupují a spolupracují bez ohledu na to, zda jsou příbuzní. To lidi přivedlo k myšlence skupinového výběru. To znamená, že pokud jste někdo, kdo spolupracuje s ostatními, výběrem projde celá skupina jako celek. Jako skupině se vám bude dařit lépe než lidem, kteří se svými sousedy nespolupracují.
O problematice skupinového výběru byla napsána spousta knih. Tyto tři knihy vyšly jen za minulý rok. Říká se tomu eusocialita. "Eu" znamená dobrý nebo pozitivní. Je to pozitivní sociální jev, který lidi stmelí nezávisle na tom, zda si jsou příbuzní. Umožní jim vybudovat kmeny, skupiny a národy. Autor Jonathan Haidt to popsal pěknou analogií.
Řekl: "Když se v důsledku evoluční historie zamyslíte nad lidmi, z 90 % jsme primáti, což znamená, že nám záleží na individuální konkurenci, a z 10 % jsme včely." Včelou má na mysli to, že se občas všichni spojíme pro dobro úlu. Něco takového nelze vysvětlit pouze individuálním výběrem. To, že chceme spolupracovat, je záležitost výběru celých skupin. Jedním z nákladů je vznik členských a cizích skupin.
Na chvíli se zaměřím na členské skupiny. Lidé v členských skupinách si říkají: "Všichni budeme spolupracovat a budeme těžit z výhod, které to přináší. Všichni budeme spolupracovat a v důsledku nám to všem přinese užitek." Ukázalo se, že to nedělají jen lidé. Nedávná studie prokázala, že to můžeme vidět například i u makaka rhesuse. Má členské a cizí skupiny. Toto je z jednoho ostrova v Portoriku. Vy všechny makaky vyfotíte a pak jednotlivým makakům ukážete fotky ostatních.
Podle jejich výrazu a reakce můžete měřit, kdo z jejich tlupy patří do členské a kdo do cizí skupiny. Funguje to i u makaků, kteří právě přešli do jiné skupiny. Před dvěma týdny patřili do členské skupiny a teď patří do cizí. Můžete vidět změnu v jejich reakci. Je to rychlé a neustále se to mění. Ukazuje to, jak makakům záleží na tom, kdo je v jejich členské a cizí skupině.
Je tu i problém náboženství. Vím, že neoateisté někdy náboženství označují za patologický virus. To ale není správný způsob, jak o něm uvažovat. Z evolučního hlediska věci hodnotíme podle toho, k čemu lidi přiměly. Díky náboženství lidé utvářeli skupiny a byli eusociální. V rámci náboženství tedy definujete skupinu, koordinujete její chování a stimulujete ji k tomu, aby spolupracovala.
Jak řekl jeden evoluční biolog v pozdním 19. století: "Náboženství je jen další zbraní v darwinovském boji o přežití." Kdyby jinými slovy bylo maladaptivní, vymizelo by. Ono ale adaptivní je, protože se díky němu setkávají skupiny, které pak spolupracují. Co to má společného s mozkem? Mozek se tradičně zkoumal tak, že jsme se zaměřili na jeho jednotlivé části.
Řekli jste si: "Dobře. Takhle funguje zrak, takhle sluch, takhle funguje rozhodování..." Až v posledních letech si lidé začali uvědomovat, že se na eusocialitě podílí velká část mozkových obvodů. Velká část souvisí s tím, jak na sebe působíte s ostatními mozky. Důvěra, pověst, aliance... To vedlo ke vzniku nového oboru, zvaného sociální neurověda, který se tím zabývá.
Dnes večer budu mluvit právě o něm a o tom, co nám říká o skupinovém chování.
Proč k tomu tedy došlo? Jak si tento aspekt lidského chování můžeme vysvětlit? Pokud tomu totiž chceme zabránit v budoucnu, je zásadní, abychom tomu porozuměli. Všichni víme, že nacisté z náboženských, etnických a politických důvodů pozabíjeli miliony lidí. Toto je nankingský masakr z roku 1937, při kterém Japonci napadli Čínu, zabili stovky tisíc neozbrojených civilistů a systematicky znásilnili 80 000 - 100 000 lidí.
Toto je z roku 1915. Otomanští Turci tehdy systematicky vyvražďovali arménskou populaci. Odhaduje se, že bylo zabito 1 - 1,5 milionu Arménců. V roce 1994 stihli během pouhých sta dní Hutuové ve Rwandě povraždit 800 000 Tutsiů.
Dosáhli toho pomocí mačet. Ve dnech, kdy násilí dosáhlo vrcholu, stíhali mačetami zabíjet rychleji než nacisté plynovými komorami. Otázkou je, jak k tomu došlo. Všechno je to velmi dobře zdokumentované. Historici poukazují na politické důvody, občanské války a hospodářské problémy. Skutečným problémem je ale to, že k podobným událostem může dojít pouze v případě, že dojde k výrazné změně v chování jednotlivců.
Jak takovou změnu v chování můžeme chápat? Dnes chci mluvit o tom, jak se na to dívá věda, a chci dát dohromady nový rámec, abychom viděli, jak se něco takového dá chápat a co se s tím dá dělat. Vezmu to od začátku.
Když uvažujeme o lidské evoluci, všichni z Darwinovy teorie víme, že přežijí jen ti nejsilnější. Abyste přežili a aby se vám dařilo, musíte být zdatným soupeřem. Je to poměrně dobrá teorie. Lidé si ale začali uvědomovat, že menší problém představuje problematika altruismu. Jak ta teorie vysvětluje, proč si lidé pomáhají? Čistě individuálním výběrem se to nevysvětlí.
To lidi přivedlo k příbuzenskému výběru. Existuje teorie sobeckého genu. To, že sdílím genetickou informaci se svým bratrem a bratranci, možná vysvětluje, proč jim chci pomoct. Nazývá se to příbuzenský výběr. Evoluční biolog J. S. Haldane jednou řekl: "Milerád bych skočil do řeky, abych zachránil dva svoje bratry nebo osm bratranců." Takto biologové nahlížejí na příbuzenský výběr.
Ani to ale podle všeho nestačí. Lidé se totiž seskupují a spolupracují bez ohledu na to, zda jsou příbuzní. To lidi přivedlo k myšlence skupinového výběru. To znamená, že pokud jste někdo, kdo spolupracuje s ostatními, výběrem projde celá skupina jako celek. Jako skupině se vám bude dařit lépe než lidem, kteří se svými sousedy nespolupracují.
O problematice skupinového výběru byla napsána spousta knih. Tyto tři knihy vyšly jen za minulý rok. Říká se tomu eusocialita. "Eu" znamená dobrý nebo pozitivní. Je to pozitivní sociální jev, který lidi stmelí nezávisle na tom, zda si jsou příbuzní. Umožní jim vybudovat kmeny, skupiny a národy. Autor Jonathan Haidt to popsal pěknou analogií.
Řekl: "Když se v důsledku evoluční historie zamyslíte nad lidmi, z 90 % jsme primáti, což znamená, že nám záleží na individuální konkurenci, a z 10 % jsme včely." Včelou má na mysli to, že se občas všichni spojíme pro dobro úlu. Něco takového nelze vysvětlit pouze individuálním výběrem. To, že chceme spolupracovat, je záležitost výběru celých skupin. Jedním z nákladů je vznik členských a cizích skupin.
Na chvíli se zaměřím na členské skupiny. Lidé v členských skupinách si říkají: "Všichni budeme spolupracovat a budeme těžit z výhod, které to přináší. Všichni budeme spolupracovat a v důsledku nám to všem přinese užitek." Ukázalo se, že to nedělají jen lidé. Nedávná studie prokázala, že to můžeme vidět například i u makaka rhesuse. Má členské a cizí skupiny. Toto je z jednoho ostrova v Portoriku. Vy všechny makaky vyfotíte a pak jednotlivým makakům ukážete fotky ostatních.
Podle jejich výrazu a reakce můžete měřit, kdo z jejich tlupy patří do členské a kdo do cizí skupiny. Funguje to i u makaků, kteří právě přešli do jiné skupiny. Před dvěma týdny patřili do členské skupiny a teď patří do cizí. Můžete vidět změnu v jejich reakci. Je to rychlé a neustále se to mění. Ukazuje to, jak makakům záleží na tom, kdo je v jejich členské a cizí skupině.
Je tu i problém náboženství. Vím, že neoateisté někdy náboženství označují za patologický virus. To ale není správný způsob, jak o něm uvažovat. Z evolučního hlediska věci hodnotíme podle toho, k čemu lidi přiměly. Díky náboženství lidé utvářeli skupiny a byli eusociální. V rámci náboženství tedy definujete skupinu, koordinujete její chování a stimulujete ji k tomu, aby spolupracovala.
Jak řekl jeden evoluční biolog v pozdním 19. století: "Náboženství je jen další zbraní v darwinovském boji o přežití." Kdyby jinými slovy bylo maladaptivní, vymizelo by. Ono ale adaptivní je, protože se díky němu setkávají skupiny, které pak spolupracují. Co to má společného s mozkem? Mozek se tradičně zkoumal tak, že jsme se zaměřili na jeho jednotlivé části.
Řekli jste si: "Dobře. Takhle funguje zrak, takhle sluch, takhle funguje rozhodování..." Až v posledních letech si lidé začali uvědomovat, že se na eusocialitě podílí velká část mozkových obvodů. Velká část souvisí s tím, jak na sebe působíte s ostatními mozky. Důvěra, pověst, aliance... To vedlo ke vzniku nového oboru, zvaného sociální neurověda, který se tím zabývá.
Dnes večer budu mluvit právě o něm a o tom, co nám říká o skupinovém chování.
Komentáře (0)