Connection
Dva herci, kteří se potkají na letišti, mají tolik rozdílné problémy a přeci hodně společného… Příběh filmu byl inspirován běloruskou undergroundovou divadelní skupinou, kterou v roce 2005 založil Nicolai Khalezin, bojovník za lidská práva, spoluautor scénáře a herecký kolega Jude Lawa. Členové této divadelní skupiny byli po prezidentských volbách v roce 2010 nuceni uprchnout do exilu a útočiště nalezli v londýnském divadelním sdružení Young Vic, které film v roce 2013 ve spolupráci s deníkem The Guardian natočilo.
Přepis titulků
Promiňte, potřebuju se dostat
na navazující let. Další letadlo. Mám jen 20 minut. Nebojte, vypadneme odtud. Letadlo. Mám jít s vámi?
Pasová kontrola je tudy. Všechna letiště jsou stejná.
Jen jděte s davem. Byl jsem na turné v New Yorku.
Rozumíte? New York...
divadelní turné... Jel jste do New Yorku do divadla? Teď letím domů a za tři dny mám další představení ve Varšavě. Byl jsem tam skoro tři týdny, ale na divadlo jsem neměl čas. Koukali po vás piloti. Děláte v letectví? Jste pilot? Létání? Upřímně, létání nesnáším. Půlku života trávím na letištích.
Na vojně jsem byl dva roky u letectva. Takže jsme kolegové, rozumíte? Tak jo. Tady je pasová kontrola. Za ní je výdej zavazadel. Za ním východ a pak... Londýn, jasné? Londýn?
Já nechci do Londýna. Potřebuju na další let. Do Minsku. - Nerozumím. - On přestupuje. V Londýně přestupuje a letí dál do Minsku. - Vy letíte do Minsku? - Minsk. Do Minsku v Rusku? Ne, je to hlavní město Běloruska. Jsem z Kyjeva... byla jsem. Máma vás zbožňuje!
Proč jste neřekl rovnou, že přestupujete? Proč jsem neřekl rovnou, že přestupuju? První, co jsem se v angličtině naučil, bylo špatně hláskovat svoje příjmení. To zvládneme. Musíme sebou hnout. Nachystejte si pas a letenku. Řekněte jim, že je to urgentní. Za chvíli vám to letí. - Kde máte pas? - Pas? Dobře a letenku?
Letenku. Dobře. Chcete, abych tady počkal, než se dostanete přes bránu? - Ahoj mami. - Ahoj mami. Ne, zrovna jsem přistál. Proč? Jsem v Londýně. Přestupuju na druhý let. Co se stalo? Vážně? Nějak to vyřešíme. Určitě. Jen s nimi nemluv.
Dobře. Jo. Já tebe taky. Tak jo, ahoj. Sakra. Nemůžu se vrátit. Proč? Byla u nás policie. Zatkli mé přátele.
Tak to u nás po volbách chodí. Přátelé pomáhali mojí rodině pryč ze země. Kde jsou teď? V Moskvě. Připravení odletět za mnou. Kam? U vás se lidi zatýkají úplně bezdůvodně? Jo. Zvlášť, když se dožaduješ regulérního sčítání volebních hlasů. Já domů taky nemůžu.
Proč? Ten telefon... Před domem číhají reportéři. V novinách dnes vyšel článek... Samozřejmě samé lži, ale... nemůžu domů, dokud neodejdou. Zrovna jsem se nastěhoval. Oběma nám vpadli domů. Jo.
Tak pojď. Nemůžeme tady sedět. Jo. Umírám hlady. Zdravíčko. Podívejte. Tohle je můj přítel. Tady má pas. Nemluví anglicky. Myslím, že potřebuje politický azyl. Když se vrátí domů, zatknou ho. - Můžu vidět váš pas?
- Jo. Moment. Můžete se mi podepsat? Jistě, pane. Mojí tužku. Pojďte se mnou, pane. INSPIROVÁNO SKUTEČNÝM PŘÍBĚHEM Překlad: Veru www.videacesky.cz
divadelní turné... Jel jste do New Yorku do divadla? Teď letím domů a za tři dny mám další představení ve Varšavě. Byl jsem tam skoro tři týdny, ale na divadlo jsem neměl čas. Koukali po vás piloti. Děláte v letectví? Jste pilot? Létání? Upřímně, létání nesnáším. Půlku života trávím na letištích.
Na vojně jsem byl dva roky u letectva. Takže jsme kolegové, rozumíte? Tak jo. Tady je pasová kontrola. Za ní je výdej zavazadel. Za ním východ a pak... Londýn, jasné? Londýn?
Já nechci do Londýna. Potřebuju na další let. Do Minsku. - Nerozumím. - On přestupuje. V Londýně přestupuje a letí dál do Minsku. - Vy letíte do Minsku? - Minsk. Do Minsku v Rusku? Ne, je to hlavní město Běloruska. Jsem z Kyjeva... byla jsem. Máma vás zbožňuje!
Proč jste neřekl rovnou, že přestupujete? Proč jsem neřekl rovnou, že přestupuju? První, co jsem se v angličtině naučil, bylo špatně hláskovat svoje příjmení. To zvládneme. Musíme sebou hnout. Nachystejte si pas a letenku. Řekněte jim, že je to urgentní. Za chvíli vám to letí. - Kde máte pas? - Pas? Dobře a letenku?
Letenku. Dobře. Chcete, abych tady počkal, než se dostanete přes bránu? - Ahoj mami. - Ahoj mami. Ne, zrovna jsem přistál. Proč? Jsem v Londýně. Přestupuju na druhý let. Co se stalo? Vážně? Nějak to vyřešíme. Určitě. Jen s nimi nemluv.
Dobře. Jo. Já tebe taky. Tak jo, ahoj. Sakra. Nemůžu se vrátit. Proč? Byla u nás policie. Zatkli mé přátele.
Tak to u nás po volbách chodí. Přátelé pomáhali mojí rodině pryč ze země. Kde jsou teď? V Moskvě. Připravení odletět za mnou. Kam? U vás se lidi zatýkají úplně bezdůvodně? Jo. Zvlášť, když se dožaduješ regulérního sčítání volebních hlasů. Já domů taky nemůžu.
Proč? Ten telefon... Před domem číhají reportéři. V novinách dnes vyšel článek... Samozřejmě samé lži, ale... nemůžu domů, dokud neodejdou. Zrovna jsem se nastěhoval. Oběma nám vpadli domů. Jo.
Tak pojď. Nemůžeme tady sedět. Jo. Umírám hlady. Zdravíčko. Podívejte. Tohle je můj přítel. Tady má pas. Nemluví anglicky. Myslím, že potřebuje politický azyl. Když se vrátí domů, zatknou ho. - Můžu vidět váš pas?
- Jo. Moment. Můžete se mi podepsat? Jistě, pane. Mojí tužku. Pojďte se mnou, pane. INSPIROVÁNO SKUTEČNÝM PŘÍBĚHEM Překlad: Veru www.videacesky.cz
Komentáře (0)