Conan recenzuje staré videoherní klasikyCONAN

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 142
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:720
Počet zobrazení:13 721

Dnes jsem si pro vás připravil překlad speciálního vydání pořadu Clueless Gamer (Bezradný pařan). Conan si tentokrát místo žhavých novinek s výbornou grafikou zahraje trochu starší herní tituly, které si dneska zahraje už jen málokdo. Chybět nebude ani Aaron Bleyaert, čili o zábavu nebude opět nouze.

Přepis titulků

BEZRADNÝ PAŘAN Ahoj, Conan O'Brien se vám hlásí se speciální epizodou Bezradného pařana. - Je tu opět i můj parťák Aaron Bleyaert. - Ahoj! - Hráli jsme už spoustu soudobých moderních her. - Přesně tak. - A mně pokaždý nejdou. - To je pravda. Jelikož tím médiem pohrdám. Ale nyní se podíváme na zoubek několika klasickým videohrám od Atari. Přesně tak, vrátíme se v čase, abychom viděli, jak to všechno začalo.

Atari 2600 je jakýmsi praotcem všech videoher. Já myslel, že je to gril. Díky za info, protože jinak bych na to hodil dva karboše a začal si dělat oběd. Ukaž ovladače, které jsme používali do teď. Všechny hry, co jsem recenzoval, se hrály na tomto neuvěřitelně sofistikovaném ovladači. - Ale pojďme do dob dávno minulých. Dívej na to. - Jo. Vypadá to jako defibrilátor, kterej použili na Elvise.

Čeká nás spousta her, ale začneme hrou Combat, která byla prodávána přímo s konzolí Atari 2600. Byl u ní i návod. Smrdí to jako polovina 70. let. Úplně z toho cítím Stevie Nicks. - Strč ji tam. - Dobře. A zapni to. - Prostě se mě snažíš zabít.

- Jsem modrej tank. Jo. Ani to nevypadá jako tank. Spíš jako nějaká nestydatost. Když to tehdy lidi hráli, byli z toho totálně na větvi, viď? Jo, nemohli uvěřit vlastním očím. Tohle nemá s tankama nic společnýho. Teď už chápu, proč se tehdy hulilo o sto šest. Jinak by ty hry nikoho nebavily.

Děs a hrůza. Radši to přepnu na "čumění do blba". Teď si zahrajeme Missile Command, další hru od Atari, která obrázkem na obalu vzbuzuje zbytečně přehnaná očekávání. "Mimozemšťané z planety Krytol zahájili útok na planetu Zardon. Krytolané začali..." Lituju toho, kdo to musel psát. Stejně tam uvidíme akorát tři fleky. Jsem připraven na...

No jo, už je to tady. To jsou jasní Krytolané a Zardoňané. - Co mám dělat? - Musíš hýbat tou čárkou. Takže ty barevný kruhy zneškodňujou ty čáry. Než jsi mi to vysvětlil, přišel jsem o celý město. Ale to město bylo pěkně hnusný, takže je mi to fuk. Děsí mě fakt, že takhle nějak tehdy vypadaly i počítače na odpalování jaderných bomb. Rusáci nejspíš viděli tyhle hry a řekli si, že musej rychle zaútočit. Zatím to byla hrůza.

Děs běs. Ale teď jdeme na golf. Zepředu je na hře pěkný obrázek. Myslím, že je to senátor Robert Kennedy. Teď se podíváme, jak vypadá samotná hra. A do háje. To je smutný až běda. Jsem ztracenej. Tohle je lidská bytost? Doufám, že to, co drží v ruce, je golfová hůl. Jinak je to úchyl jak poleno.

Dívejte na ty pohyby! Tak plynulé a golfové. Bože můj! Tahle éra lidskému pokolení moc nepřála. Když se podívám na starou máselnici, - řeknu si, že je to krása. - Rozhodně. Bakelitovej telefon z 50. let i dneska funguje a je nádhernej. Tohle je ale katastrofa. Prostě Amerika sražená na kolena. - Zkusíme River Raid.

- River Raid! Jde se na věc. Co mám jako... - Co to je? Ani nevím, za co hraju. - Jseš to letadlo. Aha, jsem letadlo, co lítá nad korytem řeky? Když letím do strany, neměl bych narazit do břehu řeky, ne? - Ne. - Tak kde v časoprostoru se teda nacházím? - Netuším. - Letím ve vzduchu? - Jseš letadlo.

- Ale kde letím? - Kde sakra letím?! - Já nevím. - Jsem letadlo? Co že to je? - River Raid. - River Raid! Tohle je dost možná nejhorší den v mým životě. Tohle je jedna z vůbec nejpopulárnějších videoher od Atari. - Jmenuje se Pitfall. - Pitfall. Tady můžete vidět génia, který má hru na svědomí. Tu fotku pořídili, ještě než mu ruplo v bedně a vyvraždil všechny sousedy.

Dobrá, jdeme na to. - To jsem já? - Jo. - Co mám dělat s tímhle? - Nic, to je jen kláda. Máš ji přeskočit. - To nedělej. - Jdu tudy. Musíš skočit na tu... Netuším, která bije. Tohle je jediný pokyn pro hraní celé hry.

Podívejte se. To vám vyloženě pomůže. - Co tam máš dál? - Space Invaders. Pamatuješ si Space Invaders? Tuhle hru? Jasně, musím se vyhýbat a střílet, že jo? Přesně. Víš co? Tahle hra je celkem v pohodě. - Konečně. - Tomuhle říkám hra. Hraju ji, a dokonce vím, co dělám.

Tohle je něco pro mě. - Space Invaders beru! - Boží! - Pořád dobrý. Na internetu jsme měli anketu, kde fanoušci hlasovali, jakou hru by sis měl zahrát. - Dobře. - Vybrali tuhle. E.T. - Mimozemšťan? Tahle E.T. hra je považována za jednu z nejhorších videoher všech dob. - Horší než ten golf? - Mnohem horší. - To jde? - To je E.T.? - Jo. Takže...

- E.T. sjíždí dolů výtahem. - Jo. A ten ho vyhodil v bažině. Kam to jdu? Jen nervózně přešlapuje. - Kdo je tohle? - Myslím, že agent FBI. Nesmí se tě dotknout! Až uvidíte někde chlapa v plášti, nesmí na vás sahat. Tohle je kousek tvého telefonu. Musíš najít celkem tři dílky telefonu. pak zavoláš vesmírnou loď a ta tě přiletí zachránit.

Nahoru, teď letíš. - Takže když vystrčí krk, může lítat? - Jo. - Teď jsi spadl do další jámy. - Jo, a mám druhej kus telefonu. Jo, jenže tohle je kytka, takže zmáčkni knoflík a ona vyroste. Tak, nechal jsi ji vyrůst. - Cože? Proč by měla růst? Jakej to má smysl? - Nejspíš to bylo ve filmu. - To těžko. - Už si nevzpomínám. Zase jsi spadl do jámy.

Musíš vystrčit krk a vyletět. Takže se tu často padá do jámy, natahuje krk a lítá. - Na tom celá hra stojí. - Je to simulace jednotlivých cyklů deprese. Zvukový efekty to má fakt boží. Poslouchej. - Takže tuhle hru mi vybrali fanoušci? - Jo. Díky moc. Zážitek k nezaplacení. Hru E.T. - Mimozemšťan musím ohodnotit. Pokud znamená skupina A Flock of Seagulls dobrý hodnocení a Duran Duran špatný, dal bych té hře Men at Work.

Vygooglujte si je. Space Invaders jsem si užil. Byla to zábavná hra, která mě přenesla zpět do doby, kdy jsem měl přijít o panictví. - Mám za sebou strhující zážitek. - Jo. - Hodně si toho vážím. - Už nikdy nechci nic podobnýho. - Ne. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář