Aschův test konformity

Podívejte se na tuto čáru. A teď na tyto tři. Dovedete říct, která z nich odpovídá té první? A jak moc si jste jistí? Uchovejte tuto myšlenku v paměti a vyslechněte si příběh, protože většina lidí může na tuto otázku odpovědět špatně. Byl jednou jeden sedmiletý hoch. V podvečer velkého náboženského svátku sledoval babičku, jak nalévá sklenici vína navíc.

Když se jí zeptal, pro koho ta sklenice je, odpověděla, že je pro proroka. Chlapec jí nevěřil a strýc mu řekl, aby jen sklenici pečlivě sledoval. Plný očekávání chlapec sklenici sledoval a najednou se mu zdálo, že vína ubylo. V roce 1951, desetiletí po této příhodě, se z našeho chlapce stal průkopník v sociální psychologii. Byl rozhodnutý vysvětlit, co se památného večera skutečně stalo.

Opravdu část vína zmizela? Nebo si to jen nechal namluvit? Aby zjistil pravdu, vymyslel experiment. Ten měl ukázat, jestli tlak skupiny může být tak silný, aby změnil naše vnímání a přiměl nás věřit věcem, které nejsou pravdivé. Test konformity provedl Solomon Asch na 123 vysokoškolských studentech. Těm řekl, že se zúčastní studie vizuálního vnímání.

Každého studenta představili skupině dalších 6–8 studentů, kteří byli ve skutečnosti herci a už věděli, o co v experimentu jde. Poté se skupina shromáždila v učebně, kde jim ukázali dvě karty. První s jednou čárou, druhou se třemi. Každý žák by měl nyní nahlas říct, která z čar na druhé kartě odpovídá té na první. Skupina seděla tak, aby herci mohli odpovídat jako první, zatímco skutečný účastník odpovídal jako poslední.

V prvních dvou kolech odpověděli falešní studenti jakožto spojenci správně. Nicnetušící student, zkoumaná osoba, říkal, co sám považoval za správné. Ve třetím kole začali herci říkat jednoznačně špatné odpovědi. V následujících 12 kolech v takzvaných kritických zkouškách řekli všichni spojenci zjevně špatnou odpověď. Nicnetušící student mohl ignorovat většinu, nebo pravdu. Co tedy experiment výzkumníkům ukázal? Poté, co všech 123 testovaných osob absolvovalo 18 kol, dospěl experiment k následujícímu výsledku.

23 % žáků odpovídalo i nadále správně. 72 % žáků se alespoň jednou připojilo k většině. A 5 % podlehlo tlaku skupiny a vždy odpovídalo zjevně špatně. Aschova práce také ukázala, že vliv skupinového tlaku se výrazně snížil, když správně odpověděl alespoň jeden další žák. Experiment také ukázal, že názor tří vrstevníků stačí k tomu, aby žák změnil názor.

Zvýšení počtu spolužáků nad tři nezvýšilo míru přizpůsobení ostatních. Nebo jinak: Když tři lidé řeknou zjevně něco špatně a není nikdo, kdo by jim odporoval, mnozí z nás budou souhlasit. Začneme lhát, protože máme vroucí lidské přání: přizpůsobit se. Od té doby Aschův experiment ještě mnohokrát úspěšně zopakovali a efekt je stále značný.

Zejména u žen a u homogenních skupin. V roce 1955 Asch slavně pronesl: Tendence ke konformitě je v naší společnosti tak silná, že jakž takž inteligentní a dobromyslní mladí lidé jsou připraveni nazývat bílou černou. To je důvod k obavám. Vyvolává to otázky ohledně našich vzdělávacích metod a ohledně hodnot, které řídí naše chování.

Co myslíte? Přizpůsobili byste se, nebo byste zůstali u pravdy? Vnímáte působení Asche ve svém každodenním životě nebo na sociálních médiích? Co můžeme jako dospělí nebo jako vychovatelé udělat pro to, abychom dnešním mladým dodali sílu stát si za svým a říct pravdu? Podělte se o své myšlenky v komentářích níže.

Překlad: Sileo www.videacesky.cz