Aziz Ansari u Conana O'Briena

Ty vystupuješ po celém světě, znají tě všude a teď jsi vystupoval i v Austrálii, že ano? Jo, měl jsem tam před pár týdny turné. Objel jsem Melbourne, Sydney, Brisbane. Byla to sranda. - Bylo to příjemný? Fajn lidi? - Jo. Maj tam dost zajímavej slang. Hodně se mi líbilo slůvko h*vnobudka. Když je něco špatný, řeknou: "Ani tam nechoď, je to h*vnobudka." - Takhle říkají něčemu, co se jim nelíbí?

- Jo. - Jo, h*vnobudka znamená kadibudka. - Jo. - A jedna ženská říkala... Jo. To nám vůbec nedošlo. - Mohli byste si myslet... - Co jinýho by to mohlo bejt? Třeba ptačí budka, co stojí za h*vno. - Nebo budka, co je vyrobená z h*ven. - Přesně. Vidíte. - Chtěl jsem to ujasnit. - Dobře jsi udělal. Ale takhle to tam lidi používaj.

A pak jedna ženská říkala: "Je úžasnej. Hotová h*vnobudka." A to mi přišlo divný. To byl ten chlap tak tlustej, že by se do něj vešel záchod... a mohla by na něj ven chodit? Je to matoucí, matoucí. Máš úspěšnou kariéru, dobře se ti vede, ale co tvůj osobní život? Jak jsi na tom? Dobře, jsem svobodnej chlap, nemám manželku ani caparty. Všichni mí kámoši lezou do chomoutu, což mi přijde divný.

Ta představa se ti nelíbí? Já ti nevím. Jsou to lidi v mým věku, a kolikrát se ani pořádně neznaj. Jsou spolu třeba jen rok a půl. Dokážete někoho za rok a půl doopravdy poznat a zjistit, jestli s ním chcete zůstat až do konce života? Rok a půl mám třeba svetr a pak si řeknu: "Co to tady ku*va dělá?" "Jak jsem si ho mohl chtít nechat navždy?" Takže podle tebe by se lidi před manželstvím měli znát dýl?

Asi jo. Je to prostě děsivá představa. Chystáš se říct, že s tím člověkem strávíš zbytek života. To je síla. Prostě nevím. Na manželství se mi nejvíc líbí žádost o ruku. To je fascinující, protože je to chvíle, kterou změníš sobě i milované osobě navždy život. Může to bejt ta nejúžasnější a nejromantičtější chvíle v životě. Taková příležitost se jen tak nenaskytne, ale žádost o ruku je výjimka.

- Ty sám jseš ženatej. - Jo. Čím jsi udělal ze žádosti o ruku tu nejvýjimečnější chvíli ze všech? Řekl jsem manažerovi, ať jí zavolá. Ne. - Ne, teď vážně... Co prosím? - Jak to proběhlo? Tehdy jsem byl v Connecticutu a s manželkou... s tou současnou... S manželkou jsme si vyšli do přírody, měl jsem nachystanej prsten a prostě jsem se jí zeptal.

- Kde v Connecticutu to bylo? - Zacházíš nějak moc do hloubky. Vyjeli jsme si do jednoho penzionu na víkend. Byli jsme spolu a já dělal jakože nic. Začala se nudit a ptala se, jestli nezajdeme do kina. Tak říkám, že můžem do kina nebo se můžem vzít a ona... Měl jsem prsten. Prsten byl připraven do akce. Zní to, jako byste byli někde na samotě a ona se bála, že ji zabiješ. Přesně tak to bylo.

Stmívalo se a já zařval: "Vezmeš si mě!" "Nebo tě nechám tady v polích!" To byl plán B. - Vražda. - Plán B... - Zní to hezky. - Jo, bylo to fajn. Při žádosti o ruku by měl člověk udělat něco netradičního, protože žádáš od té ženy šílenou věc, i když ti to šílený nepřijde. Všichni víme, co je to manželství, ale představ si, že by neexistovalo.

Jseš chlap a žádáš ženskou o ruku. Představ si ten rozhovor. "Hele, víš, jak spolu poslední dobou trávíme čas a děláme všechno spolu?" "Jo, jo. Jasně." "Chci to dělat dál, dokud neumřeš." "Cože?" Jo. "Chci s tebou trávit čas, dokud jeden z nás neumře." "Nasaď si prsten, ať ostatní vědí, že jsme se dohodli."

"Kdo to k nám jde?" "To je kněz." "Musíš před Bohem přísahat, že z toho nevycouváš." Přesně takhle to bylo s mou manželkou.