Russell Peters - Bijte svoje děti

Překlad: Magenta www.videacesky.cz Víte, je jedna věc, která odlišuje rodiny imigrantů od obyčejných kanadských rodin. Ať už jsou vaši rodiče odkudkoli, nenarodili se tady, takže vám pěkně zmalujou zadek, když vyrůstáte. Je jedno, odkud jsou. Odkud jsou vaši? Z Ukrajiny. Vy víte, o čem mluvím, zmlátí vás zelným závitkem. Omlátí vám o hlavu pirožky, když budou muset. Bijou vás, že?

Rodiče imigrantů vždycky bijí svoje děti. Kanadští rodiče jsou na svoje děti moc mírní. A je to dobře, pokud vás to činí šťastné. Ale musíte začít bít svoje děti. A řeknu vám proč. Děti dnes vyrůstají v multikulturní společnosti. Bílé děti vyrůstají s černými, snědými i asijskými dětmi a všechny si spolu vyrazí na hřiště...

Víte, co tím myslím. A budou si povídat o tom, jak včera dostaly na zadek. Chcete, aby se to bílé dítě cítilo odstrčené? Bijte to dítě, ať z něj není sociální vyvrhel. Budou říkat: "Táta mi dal na zadek! Mně taky!" A bílý dítě řekne: "Mě poslali do mýho pokoje." A ostatní na to: "Ty máš svůj pokoj?!" Musíte bít svoje děti, lidi.

Indičtí rodiče je bijou. Čínští taky, nechtěl bych dostat od rodičů, co umí kung-fu. Nechtěl bych dostat výprask od Číňanů. "Hej!" "Rozdáme si to!" "Pojď sem." "Tady se píše, že jsi ve škole dostal pětku." Ani vás nemusejí začít mlátit, stačí, že začnou...

33 00:01:59,979 --> 0"0:02:01,543 "Ne, Sunny Chane! Indičtí rodiče... Víte, indičtí rodiče dítě klidně zabijou, když budou muset. Tátovo motto bylo: "Když se zbavím jednoho, prostě si udělám další." A novému dítěti pak povím, jaký idiot bylo to předchozí. Jamajští rodiče občas bijí svoje děti úplně bez důvodu, no ne? "Hochu, pojď sem." "Ano, tati?" - "Za co to bylo?" - "Jen pro jistotu." Běloši, prosím, bijte svoje děti.

Řeknu vám proč. Když jsem vyrůstal, vyrůstal jsem mezi černochy. Bylo to fajn, protože ti si na mě nikdy nezasedli. Děti bělochů? Ty tehdy tak přátelské nebyly. Občas za námi přišlo i bílé dítě a my na něj: "Páni, bílý dítě!" "Tolik jsem o tobě slyšel!" A v tom je problém.

Když jsme byli venku s bělochem, chtěli jsme být jako on. Chtěli jsme ho kopírovat. být přesně takoví jako on. Problém nastal, když jsme si od bělocha začali brát rady. Rady, jak jednat s našimi rodiči. To tě může stát život, člověče. Když mi bylo deset, znal jsem se s jedním bílým klukem Ryanem a jednou po škole jsem s ním šel k němu domů. Jeho rodiče ho nikdy nebili, a dokonce na něj ani nekřičeli.

Mohl si dělat co chtěl a vůbec nic mu nehrozilo. Jenomže byl vzteklý dítě. Po škole na něj máma volala: "Ukliď si pokoj, Ryane!" "Jdi do hajzlu, krávo!" A jeho máma říkala: "Co s ním jenom budu dělat?" Říkám mu: "Ryane, takhle nemůžeš se svou mámou mluvit." "Ale můžu, je blbá!" "Neříkej to, jednu ti ubalí."

"Neubalí, to totiž nesmí." "O čem to sakra mluvíš?" - "Moji rodiče mě bijou." - "Tak až to přístě zkusí, pošli je do hajzlu." "Jseš si jistej?" "Věř mi, u mě to funguje." Tak jsem šel domů. Naposledy. Vešel jsem dovnitř a táta na mě: "Russelle, umyj nádobí."

"Jdi do hajzlu, tati!" "Co jsi mi to sakra řekl?" "Vypadám snad jako Ryanova máma?" "Někdo tady přijde k vážnýmu úrazu." To byla tátova výhružka. Pokaždé, když mě chtěl zbít. "Hej, Russelle?" "Někdo tady přijde k vážnýmu úrazu." Nesnášel jsem tu výhružku.

A víte proč? Protože vždycky řekl "někdo". Nikdy vám neřekl, že jde o vás. Vy jste věděli, že jde o vás. Ale on vám dal tu falešnou naději. "Hej, Russelle?" "Někdo tady přijde k vážnýmu úrazu." "Někdo." "Neřeknu kdo."

"Ale myslím, že ho dobře znáš." A já se v duchu modlil, aby to byl můj brácha. "Prosím, ať je to on..." Když jsem pak ve škole viděl toho spratka Ryana, říkám mu: "Hej! Ten tvůj plán mě málem stál život." "Aha, promiň, já ti zapomněl říct tu druhou část." "Jestli tě i tak uhodí, řekni, že zavoláš sociálku." "Proč?"

"Protože když zavoláš sociálku, přijdou si pro tvýho tátu a bude mít potíže." "Stačí, když to volání budeš předstírat, k smrti ho to vyděsí." Je vám deset a zjistíte, jak vyděsit svýho tátu? To je jako najít kryptonit. Řekl jsem si, že to vyzkouším. Když jsem měl dostat další výprask, tak jsem tátu zarazil: "Nedělej to!" "Zavolám sociálku."

Chtěli vaši rodiče někdy důkaz, že neblafujete? "Co že uděláš?" "Zavolám sociálku!" "No ne, fakt?" "Tak já ti donesu telefon, drsňáku." "Co to děláš?" "Když ji zavolám, budeš mít problémy." "Já možná budu mít malý problémy."

"Ale moc dobře vím, že jim zabere 23 minut, než se sem dostanou." "A během tý doby tady někdo přijde k vážnýmu úrazu..."