Mám pro vás jednu otázku. Představte si, že žijete ve světě, kde vám vláda platí mzdu za to, že jste naživu. Co byste udělali? Utratila bych ji za oblečení, boty a fast food. - Nejspíš bych týden lenošil. - Šíleně bych utrácela. Zní to až neuvěřitelně dobře? Přidáme pár dalších detailů. Představte si, že je to šek na 1000 až 1500 dolarů měsíčně. Představte si, že vám ho vyplatí, i když už máte práci. Představte si, že ho můžete utratit jakkoli chcete, bez omezení.

A představte si, že je to nezcizitelné lidské právo jako přístup k čisté vodě nebo právo volit. Je to skutečná myšlenka. Ekonomové ji nazývají univerzální základní příjem. Odhadují, že aby mohla být zavedena v Americe, stálo by to vládu kolem tří bilionů dolarů ročně. Téměř tolik, kolik americká vláda ročně utratí za všechno. Teď si představte hodiny.

Nemají zatím žádný číselník, ale odpočítávají čas ke dni, kdy se univerzální základní příjem stane skutečností. Dni, kdy dostaneme zaplaceno za to, že jsme naživu. Když jsme se ptali na tuto otázku, všichni se shodli na jednom. Sekla bych s prací? Asi ne. Jen bych si toho asi víc koupil. S prací bych ale nesekl. Já nevím. Kdybych neměl co dělat, začal bych se nudit. - Dělal bys něco s těma penězma.

- Začneš se ale nudit. Lidi by nepřestali pracovat. A to je dobře. Středoškolská ekonomie nám totiž říká, že kapitalismus, tržní ekonomika, se zakládá na myšlence práce. Výrobce potřebujete stejně jako spotřebitele. Když se po druhé světové válce zdokonalila technologie, začala růst produktivita. My se od té doby těšíme jejím výhodám. Kdybychom všichni měli univerzální základní přijem a skončili s prací... Bez práce není ekonomika.

Dnes máme čím dál častěji to štěstí najít práci a kariéru, kterou milujeme. Podobné záznamy nám ale ukazují, že pro většinu lidí v moderních dějinách byla práce nutností. Bezmyšlenkovitou, monotónní nutností. Což je tak trochu škoda. Tak to totiž být nemělo. Technologie měla být lepší a efektivnější, aby nás všechny osvobodila od práce a my se mohli věnovat chvílím oddechu. Nejsou to přemrštěné sny spisovatele sci-fi. Jsou to teorie jednoho z nejvýznamnějších ekonomů 20.

století. V roce 1930, v těžkých chvílích velké hospodářské krize, předpověděl, že v roce 2030 budeme pracovat jen tři hodiny denně, možná méně. Do tohoto data nám zbývá pouhých 15 let a zdá se, že pracujeme víc, ne méně, což je ironické. Polapila nás ta samá věc, která nám měla přinést svobodu. Keynesova předpověď se přesto pomalu, ale jistě začíná plnit. Roboti zadarmo pracují 24 hodin denně. Neberou si běžnou ani rodičovskou dovolenou. Všechno je to ekonomicky nevyhnutelné.

Studie Oxfordské univerzity minulý rok vypočítala, že u 47 % amerických zaměstnání v příštích 10 až 20 letech hrozí vysoké riziko automatizace. Hodně lidí věří, že technologie vytvoří nová zaměstnání, která nahradí ta stará, což je pravděpodobné. Nikdo ale nevěří, že bude dost práce pro všechny. Keynes to nazval technologická nezaměstnanost. Není to ale tak špatné.

Protože jsou stroje tak levné, cena téměř všeho, od potravin po telefony, klesne. Budeme mít úžasnou příležitost k tomu, abychom přehodnotili, jak trávíme naše životy, osvobození od pracovní doby. Kdybyste už nikdy nemuseli pracovat a nemuseli se starat o peníze, účty máte zaplacené, co byste dělali s časem? Bavila bych se. Žádnej stres. Měl bych víc času na to, abych pomáhal lidem, abych byl produktivní. Šla bych na vysokou, abych měla lepší vzdělání.

Zase bych začal hrát basketbal a cestovat místo toho, abych byl kvůli práci na jednom místě. Byla by to krása. Vážně. To ale nevysvětluje, proč tyto hodiny stále tikají. Přehlédli jsme poslední díl skládanky. Ano, tržní ekonomika zavisí na tom, že se věci vyrábějí a nakupují. Na jedno ale vždycky zapomínáme. Výrobci a spotřebitelé jsou ti samí lidé. Bez práce lidi nemůžou vydělávat.

Bez peněz si nemůžou nic koupit. A když si nemůžou nic koupit... Je to konec kapitalismu tak, jak ho známe. Pokud nenajdeme způsob, jak lidem umožnit nadále utrácet, i když nevydělávají. Experimenty s univerzálním základním příjmem už teď probíhají po celém světě. Na druhé straně stojí potenciálně úžasná budoucnost. 45 milionů Američanů by bylo pro začátek téměř ze dne na den zachráněno od chudoby. Pro mnoho z nás by to byla příležitost k tomu, abychom šli za snem, aniž bychom se museli strachovat o nájem.

Má to ale své problémy. Otázky, na které ještě neumíme odpovědět. Dokud je ale masová technologická nezaměstnanost pravděpodobná, budoucnost, v níž většina lidí nemá práci, den, kdy všichni budeme dostávat zaplaceno za to, že existujeme, je nevyhnutelný. Překlad: qetu www.videacesky.cz