Tato čerpadla chrání část Německa před zatopením

Toto je údolí Porúří v Německu a bývala to důlní oblast,
kde se těžila spousta antracitu. To je druh uhlí,
které se musí dolovat velmi hluboko, někdy i kilometr pod povrchem. Poslední hlubinný uhelný důl
tady zavřeli v roce 2018 v důsledku přechodu
k obnovitelným zdrojům, ale v krajině stále vidíme
známky této těžby. Například tady, zvláštní kopce,
vlastně haldy hlušiny, kam se z dolů vyváželo vše,
co nebylo uhlí.

Veškerá zemina a horniny,
které musely ze štol pryč. Postupně to tu revitalizují,
všude vysázeli stromy a na některých haldách
můžete najít i umění jako tady. Včera jsem navštívil
jedno takové dílo zvané Čtyřstěn. Počasí nebylo nic moc, byla mlha,
připadal jsem si jako na cizí planetě. U kopce, na kterém se nacházím teď,
je i amfiteátr, i když zanedbaný. Je strašně těžké na kameru zachytit,
jak obrovské to všechno je.

To množství hornin a zeminy,
které tu v průběhu desítek let přesunuli. Aby bylo jasno,
Porúří je pořád průmyslová oblast, mají tu povrchové uhelné doly
a spoustu fabrik, ale vypadá to, že se stále víc
zaměřují na dopady průmyslu než na průmysl samotný. Z jednoho uhelného dolu
je muzeum a památka UNESCO. A je tu ještě jeden zvláštní následek
bývalých uhelných dolů. Když zpod povrchu
vytěžíte tolik materiálu a přesunete ho nahoru,
jeho váha výrazně promění krajinu.

Části tohoto údolí nerovnoměrně poklesly,
někde i o dvacet metrů. A to změnilo cesty,
kudy odtéká dešťová voda, začala odtékat
směrem k lidským sídlům. Včera jsem se byl podívat na čerpadlo,
které vodu přesouvá zase zpátky. Problém je, že se tu těžilo uhlí
už od 50. let 19. století, krajina kvůli tomu poklesla a je tedy potřeba přečerpat
celou říčku Boye o 18 metrů výš do řeky Emscher,
která se vlévá do Rýna.

V oblasti, kterou mám na starosti,
máme asi 60 čerpadel, od těch velmi malých,
co čerpají pár set litrů, až po tohle, kde čerpáme
40 000 litrů za vteřinu. Oblast, kterou tohle čerpadlo
obhospodařuje, je velká 83 km². Z území, o které se starám já,
by bylo zaplaveno skoro 60 %, kdyby nefungovalo ani jedno čerpadlo. Za pěkného počasí
by to zabralo čtyři až pět dní, za vydatného deště by trvalo
jen 5 hodin, než by voda přetekla.

Jen to zopakuju: ta čerpadla
pumpují celou řeku, nebo teda říčku, o 18 metrů výše
a velkými podzemními trubkami, aby se vlila do větší řeky,
která časem doteče k moři. V celém údolí je asi 180 čerpadel,
velkých i malých. To, co jste viděli, bylo největší.
Při velkém lijáku přečerpává až 40 000 litrů vody za vteřinu. V některých článcích se zmiňuje
podzemní voda a rezervoáry, ale místní mi řekli,
že to je nejspíš špatně přeložené, jde jen o odtok dešťové vody.

Platí to těžařské společnosti,
protože ty vybudovaly doly a způsobily pokles krajiny,
takže za to musí zaplatit. Když tu před 150 lety začali těžit uhlí,
nikoho nenapadlo, že to povede k poklesu. A když si toho
kolem roku 1900 všimli, nezastavili těžbu,
prostě jen postavili první čerpadla. Uhlí jim za ty peníze a práci stálo.

Jenže provoz těch čerpadel
je věčný náklad. Možná ne věčný, ale nezmizí to za 100, za 1 000
ani za 10 000 let. Prostě dokud nedojde
ke stejně dramatické geologické změně. Pokud chtějí lidé žít v údolí Porúří,
a ne v bažině nebo v jezeře Porúří, musí ta čerpadla fungovat. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz