Oběti opioidů

Varování: Obsah videa může
některé diváky rozrušit. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Když jsem se podíval na její barvu,
myslel jsem, že je po smrti. Jako policisté jsme vycvičeni
očekávat nečekané, ale… i se svými zkušenostmi jsem v 15:11
na něco takového vůbec nepomýšlel. Za fotografií
Předávkování v Ohiu Byl jsem teprve na cestě do práce
a přede mnou jelo auto. Zdálo se mi,
že nejede úplně rovně.

Oba jsme zastavili
a řidič upadl do bezvědomí. Zahájil jsem první pomoc
a zavolal posily. Po příjezdu byli oba mimo,
na hranici života a smrti. Byl školní den,
kolem spousta lidí s dětmi. Hned vedle nás autobusová zastávka. Ale jako první jsem uviděl,
že na zadním sedadle je kluk. Obešel jsem auto a otevřel dveře.
Styděl se a bál, ani se nedivím. V očích bolest a stres.

Udělal jsem pár fotek
jako důkazy pro soud. Vytáhl jsem chlapce z autosedačky,
netrvalo dlouho a tulil se ke mně. Objal mě z boku,
v podstatě mi seděl na opasku, až jsem na žebrech cítil,
jak mu tluče srdíčko. Vyžádal jsem si odbor sociální péče
a dispečer mi říká, že chtějí víc informací. Byl jsem v ráži, to nepopírám,
a zařval, ať sem okamžitě naklušou. A Fred povídá: „Pošleme jim
tu fotku a naklušou hned.“ Narodil jsem se a vyrostl
v East Liverpoolu, je tady fajn.

Naučíte se pracovitosti. Bohužel od těch dob to jde z kopce. Tři čtvrtiny populace dostávají
nějaké sociální dávky. A to je to neštěstí,
se kterým se potýkáme. Opioidy jsou náš největší problém,
lidé na to umírají. Není to jen heroin, ale silnější fentanyl
a karfentanil, těmi se předávkují. Máme tu epidemii, a nejen my,
všechna americká maloměsta. Napříč státy,
každé místní oddělení.

Musíme bojovat a bojovat
a je to frustrující. Protože prohráváme.
Je to tak. Snažíme se, budeme pokračovat,
ale prohráváme. Schylovalo se k tomu
posledních pět šest let a teď je z toho jeden velký případ. Po řidičově přiznání
mi policejní velitel ukázal tu fotku. Byl jsem v šoku, nechápu, že někdo
toho chlapečka vystavil takové situaci. Bohužel se to děje často,
ale tentokrát to někdo zaznamenal.

- Shodli jsme se na zveřejnění.
- Přemýšleli, jak upravit chlapcův obličej. Nemohli bychom sdílet ten příběh. A já jako státní úředník
ze zákona nesmím tu fotku rozmazat. Slovy takový snímek nepopíšete. Druhý den v práci jsem nemohl uvěřit,
kolik lidí tu fotku vidělo a sdílelo. Ale řekli jsme si, dobře,
jen ať se o tom ví. Zveřejněním se hned daly do pohybu věci,
ke kterým by jinak nedošlo nebo by se táhly roky.

Chlapec se odtamtud dostal
a to je nejdůležitější. Ta fotka donutila agentury,
zákonodárce, trestní orgány zabývat se tou epidemií
a získat nové zdroje, přístup k léčbě pro tyto lidi. Otevíráme novou kliniku
ve spolupráci s terénními pracovníky, protože ji komunita potřebuje. Podívejte, co se děje v naší
malé komunitě 13 000 lidí. Žijeme v době,
kde nejsou žádné limity, všechno by se mělo
v takových situacích zveřejnit.

Ale tady máme čtyřletého kluka, který nemá možnost vyjádřit se,
jestli chce na takové fotografii být. Rodina se jej ale snaží chránit. Ale i za dvacet let to pořád
bude důkaz heroinové epidemie. Jako lékařka bych měla bojovat za ty,
kdo se potýkají se závislostí. Za sdílené fotografie
se samozřejmě stydí a je jim trapně. A někoho to může odradit
od hledání pomoci, mají pocit zbytečnosti,
ať je raději necháme umřít.

Udělali jsme, co bylo správné. Pokud vás to rozčílilo, je mi líto,
ale taková je realita. Udělal bych to znovu. Pokud se to stejné bude opakovat
dnes v noci, také to zveřejníme. Nevěřil bych, že ta fotografie
bude mít takovou moc. Děláte se mnou rozhovor,
volají mi z vlády a nabízejí pomoc. Nikdy dřív nevolali.


Takovou moc má jediný snímek. James Lee Acord byl odsouzen
za řízení pod vlivem a ohrožení dětí k 360 dnům ve vězení. Chlapcova babička ke 180 dnům
za ohrožení, výtržnictví, veřejnou intoxikaci a jízdu bez připoutání.
Chlapec byl svěřen do péče prastrýce a tety. Pokud vy nebo vaši blízcí hledáte pomoc
se závislostí, kontaktujte samhsa.gov.