Opisování na základce

OPISOVÁNÍ NA ZÁKLADCE Nevím jak vám, ale mně se nelíbí,
jaké pocity ve mně testy vyvolávají. Před testem jsem hodně nervózní, a když se mi nepovede,
jsem z toho zlostí bez sebe. Do třídy se mnou chodily děti,
které měly už na základce šedivé vlasy. Někdo mi říkal: "sWooZie, pokud jsou
to Asiati, je to genetické." Ne, není! Jeden můj asijský kamarád
vždycky hrozně vyšiloval, protože když přijde domů
a nebude mít vyznamenání, bude to pro něj mít následky.

Přijde domů a:
"Tati, mám na vysvědčení jen dvě trojky." "Cože? Máš dvě trojky na vysvědčení?" "Pošpinil jsi rodinnou čest.
Za to zemřeš!" Já jsem se učit snažil, ale vždycky nastal ten moment,
kdy jsem se vytrhl z učení a zjistil, že jen tupě zírám na stránku, kde bylo napsáno
y^2 - x + 6...

a říkal jsem si, že tohle mi nikdy
v životě k ničemu nebude. Tak a je to. Jdu se dívat na televizi. Na základce jsme s tátou měli dohodu. Když dostanu vyznamenání,
tak mi koupí 27palcovou televizi a dovolí mi jí mít v ložnici. Jediným předmětem, kde jsme se o známku
bát nemusel, byla francouzština.

Učitelka nás učila slovíčka
a základní konverzaci. Jednou týdně jsme zhasli a sledovali
Krásku a zvíře ve francouzštině. To byla jasná jednička. Tedy dokud jsme nedostali učebnice. Mužský a ženský rod,
časování sloves, předložky... Co to je? Pak jsme psali první test. Vytvořte minulý, přítomný
a budoucí čas slovesa.

Odneste to někam! Jestli mi tahle hodina má zajistit
27palcovou televizi, tak jsem v háji. A něco mi našeptávalo:
"Koukni se doleva." Kamarád Josh psal jak divý. Jako by francouzsky říkal: "Posluž si". A já pak v hlavě uslyšel
ten samý hlas říkat: "Opisuj od něj." Zadíval jsem se na jeho papír a moje ruka začala sama
od sebe psát vše, co jsem viděl.

Bum, jedna mínus. Při dalším testu jsem
už věděl, co budu dělat. Budu opisovat. Nebyl jsem vždycky svatoušek. Chodíval jsem do klubů
a chlastal jsem tam. Josh byl tehdy můj nejlepší kamarád, věděl jsem, že by mu to nevadilo.

Další test.
Josh měl za jedna a já taky. Při příštím testu znovu
opisuju jakoby nic a najednou si všimnu,
že Josh píše o trochu pomaleji než u předchozích testů. Vyplní odpověď a pak ji vyplním já. Potom nastane pauza. Vyplní další odpověď a já taky. Další pauza.

Pak ho slyším říkat:
"Adande, přestaň ode mě opisovat." Dělal jsem, že ho neslyším. Vyplnil další odpověď, já chvilku počkal a potom jsem ji taky vyplnil. Pak o něco hlasitěji řekl:
"Adande, přestaň ode mě opis..." "Joshi, potichu.
Prostě to nech plynout." Nastala dlouhá pauza. Napsal odpověď,
já počkal tak 30 vteřin a pak jsem ji taky napsal.

"Paní učitelko, Adande ode mě opisuje!" Nepřeháním, zakřičel to na celou třídu. Asi je vám jasný,
že jsem z toho testu dostal za pět, z předmětu za tři a žádné vyznamenání. Josh měl štěstí,
že mě chuť se rvát už přešla, protože moje staré já
by si na něj počkalo po škole a až bych ho uviděl,
řekl bych mu: "Tak ty budeš žalovat?


Myslíš si, že je to hra? Teď dostaneš nakládačku!" Já jsem si život rváče nevybral. Život rváče si vybral mě. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz