Pán prstenů: Dvě věže

Kde je jezdec a kůň? Kde roh, který pěje? Kde je teď přilba a pancíř a vlas, který věje? Kde je teď ruka a harfa a oheň, jenž hřeje? Kde je jaro, ta sklizeň, ta pšenice kde je?



Jako déšť po horách přešly a jako větérek v louce; na západ odešly naše dny přes stinné kopce. Kdo lapí kouř, když se umřelé dřevo pálí, kdo spatří vracet se roky, jež do Moře napadaly? Ve Dvou věžích se Tolkien opravdu rozjel. Ví, kam míří, seskupil partu, zápletku má skoro vymyšlenou.



Právě tady nám začíná předávat největší motivy z Pána prstenů stejně jako technické kousky vyprávění, které se staly součástí žánru fikce. Ale nejdřív proberme technické věci kvůli jednoduchosti. Nejjasnější je samotné Společenstvo. Společenstvem nás Tolkien seznamuje s myšlenkou druhů. A vím, že to může znít úžasně, neuvěřitelně nemožně v našem posthrdinském světě, ale koncept dobrodružných druhů je nám do značné míry představen a vypilován téměř do dnešní podoby právě Tolkienem.



Conan nebo i Fafhrd a Šedý Myšilov nemají dlouhodobé druhy. Jistě, někdy se s někým spojí, ale v týmu nejsou. Nemají kolem sebe rozmanitou skupinu dobrodruhů všech různých dovedností se stejným konečným cílem. To je věc, na které Tolkien postavil toto pojetí druhů, které funguje dodnes.



Tolkien nám předal i spoustu technik psaní, které se později staly předlohou příběhů o druzích. Stal se z toho skoro vzorec. Nejdřív představíte hlavní hrdiny, poté je seznámíte s ostatními druhy, necháte druhy cestovat spolu, dokud je všechny nepoznáte, a pak druhy rozdělíte, abyste sledovali jejich jednotlivé příběhy. A tento vzorec je tak dobrý, že ho používáme dodnes.



Můžete to vidět u dnešních superhrdinů. Tolkien také představil myšlenku výpravy a konkrétně mytologickou myšlenku „výpravy jakožto cesty“ do žánrové fikce. Samozřejmě, že to není první sci-fi nebo fantasy, které používá Vyvoleného, aby vykonal skvělý úkol, nebo úkol veledůležitých rozměrů, který může vrhnout nezaujatou postavu do světa plného hrdinů. Ale Pán prstenů je rozhodně dílo, které to popularizovalo a také nám přineslo odyssejský nápad výpravy jako cestopisu, něco, co se podobá artušovským příběhům, které Tolkiena inspirovaly.



Myšlenka, že výprava má být spíše o cestě než o cíli, mu umožnila opravdu ukázat svět, který vybudoval. A cestováním s postavami můžeme vidět jeho rozmanitost a hloubku, což bychom nemohli někde, kde by to bylo jen o ději. Tolkien se odpoutal od Julese Verneho, který omezoval tuto metodu na tento svět, a ukázal nám, jak úžasné by bylo přivést čtenáře do autorovy vlastní říše.



Technika, kterou si vypůjčí jak Jinozemě, tak Hyperion. Ale přejděme k opravdu radikálnímu tématu knihy. Dobro a zlo. Science fiction mělo samozřejmě vždy padouchy. Druhořadá literatura byla plná dvourozměrných kníratých zlounů. Tolkien nám ale dává něco jiného. Konflikt mezi prvotním dobrem a zlem, zlem s velkým Z.



Je to zlo, které, pokud vyhraje, ukončí vše, a to nejen ve „Všichni umřem!“ smyslu, ale spíše v mnohem zlověstnějším smyslu, kde, pokud vyhraje, přemění svět k obrazu svému. Všichni budeme žít v temnotě a útlaku, dokud si všichni neuvědomíme, že neexistuje žádný jiný způsob, jako je to v knize se skřety.



I když vždy popíral, že by jeho knihy byly nějakou alegorií, tak je těžké nevidět, jak byl ovlivněn vzestupem fašismu v Evropě ve 30. letech a pak druhou světovou ve 40. letech, když psal tuto knihu. Ale zajímavé je, že jako u mnoho dalšího nám Tolkien dává jiný pohled na dobro a zlo. Zlo je jednoduše poddat se našim nejhorším tužbám, dobro odmítnout je. Podlehnout pokušení Prstenu vás zkazí a odmítnout je hrdinské.



Sarumanův i Boromirův pád je zde zakořeněný. Samovo hrdinství a i hrdinství Aragorna a Gandalfa spočívá v tom, že odolávají vnitřní zkaženosti, která je v každém z nás, pro dobro ostatních. Dvě věže také ukazují další velké téma, které ovlivnilo science fiction. Industrializace. Dříve bylo většinou science fiction o prďáckých technologiích a jak skvělé budou vychytávky budoucnosti.



Ale u Železného pasu jsme viděli něco jiného. Vidíme, co viděl Tolkien, když sledoval Anglii, jak prochází pozdními fázemi industrializace. Vidíme krajinu zničenou, plnou špinavého kouře. Noc přebíjí světlo velkých kováren. Ale i ve Dvou věžích vidíme, jak na to svět reaguje. Příroda doslova povstává a svrhává průmyslové vetřelce, ničí stroje a strhává jejich velké budovy.



Toto je důležitý okamžik pro science fiction. I když se industrializace lehce probírala ve sci-fi i předtím, až doteď jsme neviděli, že pokud se nebudeme chovat k přírodě s úctou, budeme čelit jejímu hněvu. To se stane ústředním motivem ekologické science fiction, která bude převládat v 60. a 70. letech a v dnešním science fiction chytá pomalu druhý dech.



Ale běda, moje věrné Společenstvo diváků, musíme se posunout k Návratu krále s jeho motivy odhodlání, vykoupení a sebeobětování. Pokud si myslíte, že jen lížeme povrch těchto knih, tak máte pravdu. Touto hrstkou epizod musíme pokrýt ty největší motivy, které nám Tolkien dal, ale pokud chcete, abychom se příště ponořili hlouběji do jiných aspektů Pána prstenů, tak víte, co dělat.



Napište do komentářů přímo pod videem. Takže teď vzhůru na Mordor. Překlad: Kara www.videacesky.cz