Antonio Banderas a šermování

V Zorrovi je hodně šermířských soubojů. Celé je to nacvičené. - Hodně soubojů? - Netrénoval jsi snad se španělským olympijským týmem? - Jo, čtyři měsíce. - Ale jdi. - Je to pravda. - Jen se předvádí. - Proč to vždycky děláš? - Tohle dělá při rozhovorech pořád. - Je to otravné. - Musí být ve všem nejlepší. - Vždycky musíš mít poslední slovo. Maminka a tatínek se hádají. Vůbec se mi to nelíbí. Proboha.

- Ukážeš nám něco? - S kým budu šermovat? Myslel jsem, že s tím prostě něco uděláš. Mohl bys to udělat ještě jednou? - Já jsem s olympijským týmem netrénoval. - Jak můžeš šermovat takhle? - Takhle bys nikoho nezabil. - Nauč mě něco. Nauč mě něco, co ohromí ostatní. Dobrá. Dobře.

Celkem je... 1, 2, 3, 4, 5, 6... sedm pozic. - Dobře. - Nejdřív dáš tuhle nohu sem. - Prostě se... - To není vůbec špatné. Dělám to samé, co ty. Nesměj se mi. Tak, aby to bylo pohodlné. Uvolni se. Tohle je první pozice. Bylo by příšerné, kdybych zabil Antonia Banderase. Mě bys nezabil, ani kdybys chtěl.

No tak. - Jdeme na to. - První pozice. - To není tak špatné. - A pak druhá. První a druhá. Třetí... a čtvrtá. - Pátá. - Řízl jsem se do nohy, ale díky. Šestá. A kdyby na tebe někdo útočil zezadu, ještě tahle. - Jde ti to výborně. - Taky jsem si říkal. - Jde mu to. Teď zkus tohle.

Můžeš to zkusit. Je to něco navíc. - Budeme se dívat. - Něco navíc. - To je skvělé. - Chvíli ho tam nechám. Co jsem vám říkala? Chce machrovat. Dokázal to. Byl to totiž vynikající fotbalista. - Vážně? - Ano. Mohl jsi být profesionální hráč?

Jo, ale v patnácti letech jsem si zlomil levou nohu. Jo, ale Salmo... - Tys mohla soutěžit na olympiádě v gymnastice. - Pravda. Překlad: qetu www.videacesky.cz