Tímto se dostáváme ke konci přednášky neurovědce Davida Eaglemana, který bude v poslední části odpovídat na dotazy diváků. Dozvíte se například, jestli je možné léčit psychopaty nebo jestli počítačové hry podporují násilnické sklony.
Je tu předposlední část přednášky neurovědce Davida Eaglemana o dehumanizaci. Zabývat se tentokrát bude tím, jak je možné získané poznatky využít k tomu, aby násilí v budoucnu zabránilo. V poslední části bude Eagleman odpovídat na dotazy posluchačů.
V další části Eaglemanovy přednášky o dehumanizaci nás čekají přelomové psychologické experimenty. Konkrétně bude řeč o slavném pokusu Stanleyho Milgrama, kterým testoval poslušnost vůči autoritám, a stanfordském vězeňském experimentu Philipa Zimbarda. Přestože na sebe části tentokrát až tak nenavazují, opět jsem připojila kratší shrnutí předchozího dílu. Zaprvé jste slyšeli o pokusu Alberta Bandury, který v laboratoři studoval, jak se mění chování lidí vůči ostatním v závislosti na tom, co o nich slyší. Když výzkumník někoho označil za zvíře, zvýšila se úroveň šoků, které mu testované subjekty posílaly. Tania Singer udělala podobný pokus. Testovala, jak se na empatii lidí odrazí, když jejich spoluhráč při hře začne podvádět. Když tento švindlíř následně dostal elektrický šok, výše empatie se skutečně snížila. Jako poslední Eagleman mluvil o svém experimentu, ve kterém zkoumal, jak se empatie lidí liší, když vidí trpět členskou nebo cizí skupinu. Když lidi viděli, jak se injekční stříkačka zapíchla do ruky někoho, kdo patřil do cizí skupiny (např. někoho, kdo byl jiného vyznání), výše empatie opět klesla.
Je tu další část přednášky Davida Eaglemana o dehumanizaci, která se bude zabývat empatií, schopností vcítit se do ostatních.Protože na sebe jednotlivé části přednášky těsně navazují, rozhodla jsem se sepsat kratší shrnutí, abyste si trochu připomněli, o čem se mluvilo minule. V předchozí části nám Eagleman představil koncept členských a cizích skupin, do kterých se řadíme podle pocitu sounáležitosti. Členská skupina je taková skupina, do které člověk patří a se kterou se dokáže identifikovat. Jako další přišel na řadu syndrom E, mezi jehož příznaky patří schopnost opakovaně se dopouštět násilí a pocit nadšení při vykonávání těchto brutálních činů. Dochází při něm ke zkratu v oblastech mozku podílejících se na emocích. Lidé začnou jednat stejně jako psychopati, kterým tyto mozkové obvody chybí. Posledním bodem byl pokus, který zkoumal, jak mozek reaguje na fotky různých lidí. Když vidíme většinu lidí, dojde k aktivaci oblastí mozku spojených s emocemi. Když se ale díváme na někoho, kým opovrhujeme, tyto oblasti se vůbec nezapojí a reagují, jako bychom se dívali na pouhou věc. Mluvíme proto o dehumanizaci. To by bylo ke shrnutí vše. V příštím dílu se můžete těšit na přelomové pokusy, které otřásly světem psychologie. Uslyšíte například o stanfordském vězeňském experimentu nebo o slepé poslušnosti vůči autoritám.
Texaského neurovědce Davida Eaglemana jste u nás mohli vidět například v přednášce o tom, jak je svobodná vůle podmíněna fyziologií mozku. Tentokrát s ním ale zabrousíme do trochu temnějších vod. Čeká nás první část přednášky, ve které se zabývá schopností lidstva oprostit se od těch nejzákladnějších morálních pravidel a dopouštět se neskutečného násilí na druhých. Nikdo z nás si asi neumí představit, že by někdy dokázal chladnokrevně zabít nevinného člověka. Už od úsvitu dějin jsme ale byli svědky bezpočtu masakrů a, v nejhorším případě, genocid. Jak je tedy možné, že k podobným událostem mohlo dojít? Odpověď najdete v této zhruba hodinu dlouhé přednášce o dehumanizaci, která je rozdělena do šesti částí. V prvních dvou se dnes dozvíte, co je to syndrom E, a připomenete si dilema tramvaje, které jste mohli vidět v tomto videu o morální stránce vraždy.
