Tady je Rádio Rodina fm. V Moskvě je 7 ráno. Rada pro matky: Pokud vaše dítě nechce kaši, zavolejte tatínka, ten ji sní s chutí. Stasi! Artíku! Snídaně! Ruce sis umyl? Myl jsem si je před spaním a v noci jsem spal, takže jsou čisté. Dobré ráno, Váreňko. Ahoj, Arťo.

Ruce sis myl? Proč bych měl? Stejně budou pořád mastné. Ty jo, ten argumentuje jako dospělý. A to pořád „Nechci, nechci.“ Udělej mi kávu, Vareňko. Mně taky. Na to jsi ještě malý. To bys mi dala radši vodku? Nebojte, dělám si srandu. To je hláška z filmu "Učilka". Ahoj, lidi.

Ahoj. - Brý den. - - Brý den. - Tak jak se choval můj dareba? Normálně, akorát má plnou pusu vtipů. O té vodce, že? To je ohrané. Tak co, jdeme? Moc moc ti děkuju.

- Ahoj. - - Ahoj. - Na shledanou. Stasi, a kdy budeme mít my takového Artíka? No kdy … Až bude mít Bělka další noční směnu. Takže … pozítří. Dnes je dvacátého? - No nazdar! - - Co je? - Dnes se moje manželka vrací ze služebky. Ani dárek jsem jí nekoupil.

Miláčku, dám jí ten náramek. Vždyť ho mám od tebe. Já ti pak koupím pravý. Miláčku, jsi zlatá. Jo, zajíčku, dones můj oblek do čistírny. Mám poradu. Ale Stasi, já mám taky poradu. Zajíčku, udělej to pro mě. Jsi zlato.

Tím za posledního půl roku vzrostl mezní výnos naší výroby v Číně o 5 %. A ten samý ukazatel se ve všech pobočkách v Bělorusku snížil o 2,5 %. A to bez amortizace. Takže nic nového. Číňané pracují rychleji než Bělorusové. Vvilove, to není k smíchu. Pokračujeme. Dostáváme se k nejdůležitějšímu.

Naše nejnovější hračka „Krokozabra“ vůbec nejde na odbyt. Ohledně „Krokozabry“ jsme provedli velkou reklamní kampaň. Jen v Moskvě máme 50 billboardů. To je dvakrát víc, než měl minulý rok „Machitu Bululuki“. Zapomeňte na něho. Ten už nám vydělal. Teď musíme prodávat „Krokozabru“. Mimochodem, oddělení marketingu. Proč se to jmenuje „Krokozabra“? Na základě průzkumu konkurence víme, že na trhu hraček …

Kolikrát vám to mám opakovat? Firma „Svět veselých dětí“ nevyrábí hračky, ale co? Radost. Radost. Tak dobře. Na trhu radosti už zbylo jenom jméno „Krokozabra“. Když jdou lidi na návštěvu, ptají se: „Co jim doneseme? Třeba nějakou krokozabru." Ale nakonec dají nějakou opičku, medvídka nebo pejska.

Proto jsme vytvořili Krokozabru, aby nekupovali nějakou krokozabru, ale konkrétně tu naši. Dobře. A teď oddělení designu. Myslíte si, že musí Krokozabra vypadat právě takhle? Samozřejmě, že ne. Stoupněte si, když referujete. No, jak chcete. Podle mého návrhu měla být Krokozabra úplně jiná.

Nekývala se jí hlava, ale ocásek. Oddělení konstrukce. Ivanuškine. Pohyblivý ocásek jsem odmítl, protože podle návrhů měl být vepředu. Voronove! Proč měl být ocásek vepředu? A kde je ten ocásek teď? Odstranili jsme ho, protože když se ocásek vepředu přestal kývat, nevypadal už jako ocásek, ale jako něco jiného. Omluvte mě.

Na takovou radost není licence. Omluvte mé zpoždění, Stanislave Igoreviči. Můžu dál? Varvaro Petrovno. Dávám vám na starost Krokozabru. Když budete mít co na práci, nebudete už chodit pozdě. Porada končí. Varo, nenech si zkazit den. Řeknu ti vtip. Muž s milenkou leží v posteli. - Náhle se ze služebky vrátí …

- - Manželka? - Proč manželka? Já vím, asi není to směšné. Máš pravdu, není. Není srandovnější, když se ze služebky vrací manžel? Není. Moje drahá váho, ne že mě oklameš. Co? 80 kg? Dala jsem za tebe tolik peněz, a ty automaticky ukazuješ méně!

U mě jsi skončila. Za dva dny naberu 100 kg! A rozmáčknu tě na prach. Vareško, co se děje? Zase Stas? Zase u tebe spal a potom na tebe křičel? Nebo křičel a potom teprve spal? Nebo jenom křičel a nespal?

To je mizera! Mášo, sama řeknu, jestli je mizera nebo ne. O tom přemýšlíš už 2 roky. Vareško, měly bychom toho nechat a začít nový život. Ty opustíš Stasa a já váhu. Ale Mášo, vždyť víš, že ho miluju. Tím spíš, že jsem ho už jednou nechala.

A kdy? Že si nepamatuju. Když se oženil. Když s ním dva týdny nemluvím, připadám si, jako bych ho opustila. Á, už si vzpomínám. Byla jsem tehdy v Turecku. Huso. Proč husa? Protože jezdím do Turecka? Ne ty, já jsem husa. Ty?

Jo, jsi. I když, vlastně ne. Spíš jsem potvora. Jeden a půl roku se stýkám s ženatým chlapem. Vareško, nemůžeš být husa a mrcha zároveň. Musíš si vybrat. A podle statistik se mrchy častěji vdávají. Takže nejsem mrcha. Ne, jsi husa. Vareško, musíš si se Stasem vážně promluvit. Být milenkou 1 měsíc, 2 měsíce nebo 1 rok je normální.

Ale 1,5 roku? To je vrchol. Dobrý den. Brý den. Marie, chtěl bych s Varvarou Petrovonou mluvit o samotě. To jste si nepromluvili na poradě? Už mlčím. A odcházím. Kdyby něco, jsem v bufetu.

Varvaro Petrovno, chtěl jsem s Vámi mluvit o Krakozabře. Víte, jak je to pro naši firmu důležité. Já … tento … - Nepotřebujete něco v bufetu? - - Ne. - Ne? Tak ne. Miláčku, snad ses neurazila? Odpusť, vždyť jsme v práci. Stasi, vždyť jsi mi sám řekl, abych zašla do čistírny.

Pochop, jsem tvůj šéf. Stas je hodný. Je to jenom jeho práce, vždyť je zástupce ředitele. Uděláme si dnes slavností večeři, jo? Tvoje žena se ale vrací ze služebky. Žena přijede až za dva dny. Takže budeme tři: ty, já a kocour. Tak usmíříme se?

Varjo, musíš si se Stasem vážně promluvit. Co tam vidíš? Nic. No dobře, když večeři, tak večeři. Možná to je lepší. To si piš. Takže v sedm u tebe. Teď ji nachytám na švestkách. Stanislave Jegoroviči.

Hledá vás čínská delegace. A teď překvapení. Už jsme spolu dva roky. A při příležitosti našeho malého výročí … … tady. Co to je? No, ty. Můj zajíček, moje sluníčko, moje rybička, kočička a ptáček. A tohle je co?

Počkej. Takže: zajíček, sluníčko, rybička, kočička, ptáček ... Á, zázrak! Jsi můj zázrak. Počkej, Stasi. Musím si s tebou vážně promluvit. Tento zázrak se čím dál víc cítí jako blbec. Počkej, sluníčko. Taky si s tebou musím vážně promluvit.

Rozhodl jsem se. Manželka se za dva dny vrátí ze služebky a přesně za měsíc si s ní promluvím a rozvedu se. Za měsíc? Miláčku, nezlob se. Víš, že mezi mnou a Káťou nic není. Do měsíce se s ní rozvedu. Co kdybych si nechal narůst knírek?

Miláčku, před půl rokem jsem ti řekl, že za měsíc … Počkej, asi bych si měl ten knír oholit. Zlato, teď ji zrovna opustit nemůžu. Zítra máme svatbu. Za měsíc. Slibuju, sluníčko, za měsíc! Za měsíc. Za měsíc.

Stasi, tak kdy? Zítra. Fakt? Ne, zítra to nepůjde. Tak za měsíc. No? Proč mlčíš? Souhlasíš, ne? Měsíc nejsou dva roky. Ne, Stasi. Takhle to už dál nejde. Copak ty jsi někoho pozvala na naše výročí?

Ne. To je asi nějaký omyl. Sestřičko! Nesu válečného hrdinu, který nebyl schopen vyjít do osmého patra a padl na podestě. Míťo! Já jsem Míša. Míťa je tady. Soudružko nadsestro, váš starší bratr Dmitrij a mladší seržant … Váš mladší bratr, četař Dmitrij Někrasov, přišel. Přišel?

Byl přinesen. Přinesen pro nástup do nové služby. Hurá! Hurá! Hurá! Míťo! Jaké další služby? Proč jsi přijel sem a ne domů do Surgutu? Copak nemá radost? Míšo, postav mě na nohy. Mimochodem, to je Michal.

Seržant Solorov. Víte, že jsem si vás představoval přesně takhle? Ručku líbám. I tu ručičku jsem si představoval takhle. Můžu políbit ruku? Moji? Ne! - Její. - - To můžeš. - Co se to tady děje?

Můj bratr se vrátil z armády. Seznamte se. Rotař Dmitrij Někrasov. Varja je moje sestra. A mimochodem, já jsem její brácha. A tady je další bratr. Ale jenom můj. Nějak složité rodinné vztahy. Tak tedy, já jsem Stas.

U nás v kuchyni pracoval jeden Stasík ananasík. - Ale ten samozřejmě ... - - Do pozoru! - Zbraně připravit. Tak ke stolu, ne? Co stojíte? Pojďte. Sestřičko, jak jsi poznala, že přijedu? Dort mi koupila. Tady je rybička, ptáček.

Jé, to je kýč. Ten chci. Stasíku, co tam tak stojíš? Já vím, ty jsi jiný Stas. Co se napít ... s obránci vlasti? Vy jste mi obránci. Spíš bych měl bránit vlast před vámi. - Stasi. - - Co?!- Počkej. A kdo ty vůbec jsi?

Jakou máš hodnost? Já? Jsem zástupce generálního ředitele. Zástupce generála. To je písnička, ne? „Stasík čurá a čurá …“. To stačí. Vím, že jsi její bratr, ale trpět takovou urážku nehodlám. Co?! Odpusť, Vareňko.

Je to naše vojenská čest. Promiň. Vyzývám vás na souboj. Připravte si zbraň. Ruce pryč, ty ochlasto. Dobrý nápad. Takže jsi to schytala za mě? - Bravo. - - Stasi! - Varjo, zavolej policajty! Míťo, udělej něco!

Chlapi, počkejte na mě! Hurá! Rotný. Dej demobilizovanému vodu. Rychle. Pří ... příjmení? Někrasova Vareňko, sestřičko, ty jsi přijela. Jak jsi mě našla v takovém mumraji?

To ty jsi přijel. A Moskva není žádný mumraj. Takže ... takže ... Takže já jsem … v Moskvě? Hlavní město naší vlasti. A kde mám uniformu? Tam, kde sis ji včera dal. Což bylo při tvém stavu dost překvapivé.

Tak vídíš, že toho 1,5 roku nepřišlo nazmar. Dobře. Obleč se a přijď na snídani. Budíček!!! Míťo, ani trochu ses nezměnil. A co myslíš, že je tohle? Přesná kopie rakety, kterou jsem bránil. Nesmí to vidět nepřátelé, proto si teď nesmím v zahraničí tři roky sundat triko. A kde bylo toto vaše tajné místo?

Tady je Sibiř. A my jsme byli tady. Tak daleko? Jak daleko? 7 minut do Paříže a 12 do New Yorku. - Míťo? - - Ano? - Míťo, a kdy pojedeš domů? Do Surgutu? Aby mě otec nahnal na vrtnou věž?

To ne. A kde budeš bydlet? No, to zatím nevím. Co bude lepší? V ložnici, v obýváku nebo tam, kde jsem spal dnes? Spals v dětském pokoji. - Ty máš děti? - - Ne. - Cože? Děti nemáš a dětský pokoj jo? Do toho ti nic není. A vůbec, včera jsi přišel namol s kamarádíčkem, který napadl mého ...

… přítele Stasa. V armádě byl jeden takový Stasík ... Já vím. Varjo, máš tady tři místnosti. Nech si dvě. Tak dost. Zavolám rodičům. Pozdravuj. Halo, mami? Představ si, Míťa se vrátil z armády a chce bydlet u mě.

Ne, ještě nedojedl. Já vím, že nemůže ryby. Normálně vypadá. Živ a zdráv. Jo, pamatuju. Byt jste koupili pro nás oba. Dáš mi ji? Chceš s ní mluvit? Jeď za ní do Surgutu. Dobře, mami. Ahoj. Ahoj, lidi.

Stasi, jsi tady nějak často. Brý den. Brý den. To je můj bratr. Těmo, ber si palačinky. Bělkino, proč jsi přišla? Došlo mi kafe. A salám a sýr, máslo i chleba. A co kdyby tvůj brácha pobyl s mým Artěmem?

V pohodě. Za 1,5 roku jsem takhle seděl s kdekým. A co že ho pustili? Propustili ho ze služby. Bělko, je čas jít do práce. Dobře, dobře. Líbám. Ahoj. Taký líbám.

Ahoj. Míťo! Kdo to byl? Moje sousedka Aňa, co bydlí ve vedlejším bytě. Sousedka Aňa, vedlejší … vedlejší byt? Super! To máš odměnu za 1,5 roku vojenské služby! Míťo, věnuj se Artěmovi a večer si promluvíme. Musím do práce.

Tak co, vojíne? Co ti mám nalít? Vodku. Vodku? Máš ji mít. Dělal jsem si srandu. Zapamatuj si, vojáku. O nadřízených a vodce se v armádě nežertuje. Chápeš?