- Jsem Jenny Sheibley. Zaprvé se mi hodně líbilo Dogma. - Díky. A zajímalo by mě... Jsou to dvě otázky. 1) Věříte v Boha? 2) Proč ano nebo ne? Proč? Ano, věřím v Boha. Proč? Protože jsem úspěšný. Není lepší důkaz o existenci Boha, než to, že jsem úspěšný režisér. - Dobře. - To jo. - Fajn.

Díky. - Dík. - Dobrej. - Nemáte u sebe kameru. - To nevadí. Někdo vám tu něco nehezky naznačuje. - Ptejte se. - Jsem David Clash. Jaký má vliv na vaše filmy katolická výchova? Obzvlášť u filmu Dogma? Myslel jsem, že k tomu se stačí na ten film podívat. Ale když už se ptáte... 8 let jsem chodil do katolické školy.

V dětství jsem víru žral, ale jak jsem stárnul, tak jsem s tím zápasil. Jako většina lidí. Říkal jsem si: Moment, cením si toho poselství, cením si Ježíše Krista, ale nějak mě nebere to... dogma. Chci šukat před svatbou. Ale je toho víc. Opravdu jsem začal pochybovat, když mi bylo 18 nebo 19. Říkal jsem si: Jo, máme tu knihu, slovo Boží, ale ještě předtím i Řeci a Egypťani měli svý vlastní knihy se slovy jejich bohů.

A teď to čteme ve škole a smějeme se tomu. Budou se takhle smát jednou i naší knize? A pokud jo... Existuje Bůh, nebo jsme si ho vytvořili? Pořád jsem se ptal. Měl jsem krizi víry. A dostal jsem se z ní po letech při dělání filmu Dogma. Z toho to vzešlo. A po sepsání první verze jsem si říkal: Jo, znám svůj postoj k náboženství.

Věřím ve víru, v Boha. Věřím v Ježíše. Jsem věřící, ale kvůli víře můžete mít dost problémů. Natáčení bylo v pohodě, ale když byl film v postprodukci, tak to bylo šílený. Hrozili nám smrtí. Měli jsme 3000 naštvaných dopisů a tři hrozby smrtí. Nebo dvě.

Dvě a půl. Jeden to ke konci vzal zpátky. "Zabiju tě, parchante! Nebo možná ne." Ale na jeden nikdy nezapomenu a vezmu si ho až do hrobu. Ne přímo ten dopis, ale jeho obsah. Už jsem ho četl lidem tolikrát, že ho znám zpaměti. "Vy Židáci si za ty nakradený prachy kupte kevlarový vesty, protože vás postřílíme brokovnicí. Vaši bratři v Kristu..."

Těmi židy mysleli bratry Weinsteinovy, co řídí Miramax a Dimension. Co původně distribuovali film. Ti to schytali nejvíc. Já jsem katolík, takže: "Ty nejsi o nic lepší, ale tví židovští kámoši za to zaplatí!" A člověk nechce zmiňovat, že Ježíš byl žid, protože na to tihle lidi často zapomínaj. "Žid? Ne, on je protestant!" Ale bylo to šílený. V jednu chvíli jsme nepřijímali dopisy... Otevíral nám je někdo jiný. Rok jsme nepřijímali balíčky. V Cannes chtěli detektory kovu, ale Palais to nedovolili, tak Miramax najal ozbrojené bodyguardy.

Bylo to bláznivý. A celou dobu si říkám: "Je to film s gumovým hovno-monstrem!" Uklidněte se. A lidi to odsuzovali, aniž by to viděli. Většina, co na ten film útočila, to prostě neviděla. Ale kdyby se podívali, tak si řeknou: "Proč proti tomu protestovat? Ničemu to neškodí.

Je tam gumová hovno-příšera. Ten režisér měl pravdu." Ale nepodívali se. A tak ti lidi, hlavně Katolická liga... šli po Disney a Miramaxu, kteří byli původními distributory. A po Disney šli hodně. Protože tak se vám dostane hodně pozornosti od médií. Zvlášť když osočuje Disney, že je proti katolíkům. Protože zvláštní je, že když ho Weinsteini nakonec prodali Lionsgate, finálním distributorům...

Katolická liga toho nechala. Udělali tolik povyku: "Ten film zrušíme! Nikdo ho neuvidí! Je to urážkou všech katolíků. Bůh ho nenávidí, bla bla bla..." A když si to vzali Lionsgate, tak oni: "Vyhráli jsme. Vyhráli..." A my: "Jak to? Ten film půjde do kin." "Jo, ale nedistribuuje ho Disney..." Ale vždy mě ty protesty zajímaly, tak když šlo Dogma do kin, zapojil jsem se.

Dočetl jsem se, že se chystá protest v našem kině v Eatontownu. Říkal jsem si: Tam musím jít! Protože tam prý mělo být 1500 lidí. 1500 lidí tady odsud? Někoho budu muset znát. Protože s nimi chodím do kostela. Může tam být moje máma. Řekl jsem svý ženě: "Pojď na protest." A ona: "Ty seš magor." "Ne, pojď.

Bude sranda." "Já nevím." "Zavoláme Bryanu Jonesovi." Mýmu kámošovi. "Půjde s náma." Tak mu volám: "Bryane, chceš jít na protest mýho filmu?" "Po tom už toužím celou věčnost." Tak Bryan přijel a vzali jsme nějaký kartony. Ty velký kusy. A vzali jsme fixy, lepidlo, třpytky. A udělali jsme si cedule. Fakt jsme se snažili, protože jsme chtěli zapadnout.

Na jednom bylo: "Dogma jsou psí hovna" a na druhým "K čertu s Dogmatem". A oba jsme fakt pilně malovali, nevybarvit nic přes čáru... "Hotovo? Ne, ještě trochu třpytek." Fakt jsme do toho dali všechno. A pak jsme jeli do kina. A tam nestálo 1500 lidí, ale 15. A nějaký houf lidí u příjezdový cesty, daleko od kina. To je zvláštní.

Asi tam sledují protest. Tak jsme zastavili - to je ten protest. Vytáhli jsme s Bryanem cedule a jsme tam nejmladší asi o 50 let. Takže parta šedesátníků, možná několik padesátníků. Modlí se s růženci a mají velký krucifix. S naším Pánem. V jeho klasický póze. A říkají modlitbu růžence, kterou dobře znám, protože jsem chodil do katolický školy. Ale Bryan ne, tak říkám: "Opakuj po mně."

"Otče náš, jenž jsi na nebesích..." A Bryan: "Ona bla ná... náná... Pane..." "Ježíš... zazáza... Josef..." "Ten tam není!" Takže tam stojíme, modlíme se, a všimneme si, že tam nikdo nemá ceduli. Nebo žádnou ani zdaleka tak hezkou jako naše. Vedle stál chlápek s něčím, co asi měl z kartonový krabice. Jen to odříz.

S nápisem: "Dogma je špatný." A vypadalo to, jako kdyby to zrovna napsal v autě s propiskou. Žádný lepidlo, žádný třpytky... Žádný stužky. Prostě odfláknutá práce. A stál vedle mě. Jeho cedule asi takhle velká. A moje asi takhle. Jsem jak chodící reklama. A odříkáváme Otčenáš. On vedle mě... "Otče náš, jenž jsi na..." Zahodil svou ceduli, protože mu bylo trapný, že je moje o tolik lepší.

A paní asi o tři lidi dál ode mě... si nás všimla, když jsme se připojili, nebo už tam byli. A přišla k nám a řekla: "Tu cedule tu mít nemůžete." "Proč?" "Takové věci tu nemůžete říkat." Ukazovala na "Dogma jsou psí hovna." "Zahoďte to." "Ne, já chci protestovat proti filmu." "Ale to my nechceme. Nechceme taková slova." "Ale je to pravda!"

"Tak smažte to jedno sprosté slovo." Ale to tam bude: "Dogma jsou psí." "Smažte dvě poslední písmena." "Fajn." Tak jsem to přepsal. A teď to bylo: "Dogma jsou psí hov..." A ona odešla. Asi za 15 minut... Je nás teď tak 40... Přijede zpravodajská dodávka. Nevymýšlím si.

Channel 12, místní zprávy. Tak tam tak stojím a koukám na ně: "Tohle bude zajímavý..." Přemýšlím, jestli zdrhnout. Ale to nepoznají. Nepoznali to ani tihle. Vyleze reportérka. Dobře oblečená. V ruce desky. A najednou se podívá přímo na mě. Pak koukne jinam, pak zase na mě. A pak se podívá do desek... A vyrazí k nám. Bryan tiše: "A kurva..." Přijde ke mně a kouká do desek a na mě a říká: "Ne-nejste On?"

"Ne, tohle je On." Protože tam byl náš Pán. "Já myslela ten režisér." "Jo tak. Ne, ne... ale slýchám to často." "Můžu s vámi udělat rozhovor?" "Jo, klidně." Rád se vykecávám tisku. I v utajení moc rád poskytnu rozhovor. Zavolá kameramana, on začne natáčet a ona: "Co tu dnes děláte?"

"Protestujeme proti tomu filmu." "A viděl jste ho?" "Ne. Ne." Chtěl jsem být věrný svý postavě. "Ale prý je to strašný film." "Aha..." "A viděl jste něco jiného od stejného režiséra?" "Ne, ne... Teda viděl jsem Clerks. To byla bžunda." "Ale už se na nic od něj nepodívám. Rozhodně ne na na tohle." "A jak se jmenujete?"

"Bryan. Bryan Johnson." Bryan si říká: "A kurva..." A ona: "Máte občanku?" "Jasně že mám." "Můžu ji vidět?" "Je v peněžence a tu jsem si nevzal." "Proč ne?" "Se rozhlídněte kolem." Tak odešla. Natáčeli to tam. Něco si šeptala s kameramanem. A Johnson na mě: "Už bysme fakt měli jít." Nakonec odjeli a večer zprávy na Channel 12 měly "Bryana Johnsona"...

který nadává na film Dogma. A volala mi máma: "V televizi je někdo, kdo je ti hrozně podobný." Překlad: Ninjer www.videacesky.cz