Conan v Arménii #5: Vybírání koberceCONAN

V Arménii vyrábějí skvělé koberce, tady konkrétně ty nejlepší. Soniným rodičům jsem slíbil, že jim nějaký koberec přivezu. Ale mám chuť si to rozmyslet. Tohle je majitel Tommy McGarion. Jak se máte? - Dobře. - Děkujeme za pozvání. - Dobrý den. Můžete nám říct, čím jsou arménské koberce tak výjimečné? Používáme organická barviva z květin, z kořenů. - Takže jsou ty koberce v podstatě jedlé.

- Ano, organické. Organické. Ano, moc dobrý... koberec. Tohle je Diana. Vy jste odbornice na výrobu koberců, viďte? Ano, koberec se vyrábí osm až devět měsíců. Je to v podstatě, jako by byla žena těhotná a čekala koberec. - Ten koberec je jako dítě, protože se vyrábí devět měsíců. - Ano. Chápu. Koberec pak začne sužovat studentská půjčka, nevolá domů, chová se jako blbec...

To je rychlost! - Pojďte ke mně. - Dobře. Viděla jste film Duch? - Ano. - Pamatujete, jak vyráběli keramiku? - Ano. - Bylo to dost romantnické, viďte? - Ano. Teď vyndat. A dovnitř. Takhle? Kolem dokola. Ano.

Ano! Ano! - Byl jsem trochu jako úchyl. - Podle mě spíš hodně. Máte pro to v arménštině slovo? Můžeme tomu začít říkat Conan. Omlouvám se, že jsem byl takový Conan. Sono, podívej, tomuhle se myslím říká běhoun. - Je nádhernej. - Vážně krása. Dívejte se z obou stran. - Mám se podívat z téhle strany?

- Ano, a pak z té druhé. Ten koberec mění barvu. Teď ho omrknu odtamtud. - Fakt je jinej. - Jo. Podívej, z téhle strany je mnohem světlejší. A z téhle zase tmavší. Když stojím tady, cítím se sklíčeně. Ale když přeběhnu sem, cítím, že je svět plný příležitostí.

Jenže pak se vrátím sem a nevím, proč bych měl žít. Nejradši bych se upil k smrti. Ale pak jsem zase tady a říkám si, že mám hodnou ženu, děti a život není tak hrozej. Jenže pak se vrátím sem a má asistentka mi pije krev. Ale pak přejdu sem a říkám si, že dělá, co může. - Cože?

- Už stůjte. - Mám zůstat tady? - Líbí se ti ten koberec? - Moc. Přijde mi fakt krásnej. Hned jsem tady. Vydržte chvilku. Mě zaujal spíš tenhle. Je úžasnej. Který z nich je dražší? - Tenhle. - Tenhle. To myslíte vážně? - Sono, tenhle je trošku větší.

- Jo. Trošku. Můžeš ho nosit. Přehoď si ho přes hlavu. - Proč? - Dělej. A teď řekni: "Proklínám tě. Proklínám tě." - Proklínám tě. - "Proklínám tvou vesnici." Proklínám tvou vesnici. "Zaklela jsem ti polívku." Zaklela jsem ti polívku?

- Představ si, že jsme v práci. - Dobře. Máš ten koberec na hlavě a zazvoní telefon. "Steven Spielberg na lince číslo jedna." Steven Spielberg by ti v životě nezavolal.