Proč tleskáme?Vsauce
108
Dnes se dozvíte, proč tleskáme, a co je na tleskání zajímavého.
Přepis titulků
Ahoj, tady Michael z Vsauce. Nejhlasitější nahrané tlesknutí
dosáhlo 113 decibelů. Světový rekord
nejrychlejšího tleskání byl nedávno stanoven
na 802 tlesknutí za minutu. Tleskání je nejběžnější
zvuk lidského těla, který mají ostatní slyšet
a který nezahrnuje hlasivky. Je to skvělý vestavěný bicí nástroj. Tleskání se stalo i kolektivním
sociálním gestem, používaným ve skupinách
k vyjádření obdivu a uznání.
Obzvláště pro věci, které se dějí na jevišti. Takže jsem tady na pódiu. K projevení uznání a toho, že se jim věci líbí, proč lidé tleskají? Skvělá otázka. Při tleskání dosahuje člověk frekvence mezi 2,5 - 5 tlesknutí za sekundu. Kinetická energie rukou se mění v akustickou energii, většinou v rozmezí 2200 - 2800 hertzů, kterou rozeznávají spínače na tlesknutí.
Během jediného tlesknutí se vytváří mnoho dalších frekvencí. Odlišné pozice rukou vytváří odlišná spektra frekvencí. Většinu z nich netvoří vzájemné násobky celých čísel a proto tlesknutí nemůže vytvořit notu, rozeznatelnou konkrétní polohu, jako to umí klarinet, piano nebo lidský hlas.
Pokud může být vokalizace tak kontrolovaná, proč tleskání? Chci říct, že je to tak hrubý a neuspořádaný zvuk. Na elementární a fyziologické úrovni podnět k tleskání patrně vznikl jako reakce na nadbytek nadšení. Okamžitá a primitivní reakce na vzrušení. Steven Connor to barvitě shrnul: "Pokud je charakteristickým lidským zvukem jazyk, potom je zvuk, produkovaný jinými místy než ústy, poznamenán zbytečností, nepřiměřeností nebo zákazem.
Tleskání je nezhoubná a báječná nestálost těla. Zvukový průjem." Nazývá to přelitím emocí, výbuchem energie, nefiltrovaným jazykem nebo myšlením. Je to způsob, jak spálit nadbytek nadšení. Pokud je tleskání tak přirozené a bezděčné pro jedince, jak se zakódovalo do západní etikety?
Očekávané chování, k němuž jste občas nuceni, i když nechcete. Desmond Morris nazval moderní tleskání vzdáleným poplácáním interpretových zad. Jiná teorie nazvala tleskání plácnutím si sám se sebou za něco, co udělal někdo jiný. V současné podobě může kromě vás a interpreta vyvolat aplaus ještě něco jiného, superorganismus zvaný dav.
Studie publikovaná v Journal of the Royal Society zjistil, že přispění jedince k aplausu má menší souvislost s názorem jedince na kvalitu vystoupení a větší souvislost s chováním celé skupiny. Anonymní skupinový zvukový aspekt tleskání dává smysl, když zvážíte fakt, že tleskání je skvělým ekvalizérem. Studie ukázaly, že oproti vokalizacím, které mohou prozradit hodně o lidech, kteří je vytváří, účastníci studie mohli pouze hádat, zda tleská muž nebo žena.
Také nedokázali uhodnout velikost jedince, založené pouze na zvuku tleskání. Tleskání se stalo standardním neverbálním gestem obdivu, protože je pravděpodobně nejhlasitější, nejsnazší a nejdemokratičtější. Interpreti neslyší palec nahoru nebo mrknutí. Ne každý umí luskat a tleskání je méně rušivé než dupání nohou nebo mávání velkým objektem.
Navíc v minulosti vladaři podporovali tleskání. V šestém století před naším letopočtem se Kleisthenés dostal k moci jako demokratický reformátor. A z chování, jako je potlesk, udělal občanskou povinnost. Správný způsob pro davy, jak projevit obdiv jejich vůdci. Nebyl čas na to, aby každý potkal a pozdravil svého vůdce, ale všichni mohli zdravit svého vladaře společně, jako jeden superorganismus s jedním hlasem - aplausem.
Na začátku devatenáctého století byla touha zakódovat příslušnou davovou reakci a podpořit ji vzorem, poměrně oficiální. Úřady nabízely klaky k pronajmutí. Profesionální aplaudéři si zapamatovali opery a navštěvovali je jako obyčejní diváci, a tleskali, plakali nebo se smáli v patřičný moment, takže opravdoví diváci věděli, kdy mají co dělat.
Je zajímavé, že pět nebo šest měsíců po narození, si děti začínají uvědomovat, že jejich ruce mohou spolupracovat. Tleskání je přirozenou reakcí tohoto uvědomění. Knihy o rodičovství radí, aby učili děti spojovat tleskání se skupinovou radostí nebo oslavou. To spojení není nevyhnutelné. Dodnes posilují cedule aplaus chování obecenstva jednoduše proto, že to mocní vyžadují.
Ne proto, že je to přirozená reakce, ale proto, že to může být, a v minulosti bylo, společensky zavedeno. Jaká je budoucnost aplausu? Minulý týden jsem se poflakoval s lidmi z Grand Illusions, fascinující kanál. Poukázali na něco zvláštního. Kolikrát jste poslouchali svou oblíbenou píseň?
Pravděpodobně mnohokrát, že? I písničky, které se vám nelíbí, jste slyšeli mockrát. Nedávno, asi před 150 lety, slyšeli lidé svou oblíbenou symfonii možná i 2x nebo 3x v životě. Pokud jste chtěli poslouchat hudbu, museli jste jít na koncert nebo vzít nástroj a zpívat. Jinak to nešlo. Dnes nám reprodukovaná hudba, MP3 přehrávače, telefony, tablety, osobní počítače a digitální knihovny dovolují být jednočlenným publikem, osamoceným divákem, nejenom když se interpreti sejdou a přitáhnou dav.
V 90. letech 20. století pojmenoval Faith Popcorn tento jev - cocooning (izolování se). Internet, domácí zábava, mobilní telefony, alarmy, samoobslužné pokladny, filtry na vlastní vodu a vzduch jsou nástroji izolace.
Sklon k mnohem osamělejším a samotářským pocitům v posledních 30 letech. V díle o Prokletí přátelství mluvím o tom, jak izolace může vytvářet přátelství, potkávání nových lidí a nové neočekávané nápady. Hmotné zkušenosti. Ale aplaus je bezpečný, že?
Aplaus není o tom potkat nové lidi, ale stát se jimi. Stát se superorganismem, který mluví neindividualizovaným hřměním. Koncerty a živá vystoupení jsou stále velkou součástí našich životů. Fascinující je, že je dostupné více zábavynež kdy dřív. Navzdory televizním pořadům, filmům, hrám a hudbě, je tato nová zábava více konzumována jako knihy, o osamotě. Nemusíte tleskat sami v izolaci, pro jistotu na internetu sami netleskáme, ale dáváme like nebo favorite, sdílíme a retweetujeme.
Tyto akce mohou být takovým náhražkovým aplausem. V realitě splývá vaše tleskání s davem, spojené do celkového zvuku, stejně jako váš like nebo favorite online. Připojují se ke kolektivnímu gestu jako druh digitálního aplausu. Pesimista si může myslet, že tato nová kolektivní gesta jsou prázdnou, osamělou, smutnou náhražkou opravdových sociálních zkušeností.
Ale co se děje opravdu? Protože like není nutně osamělý. Retweet sám o sobě není tlesknutím ztraceným v davu, je to tlesknutí, které se připojuje k davu, ale dá se také vysledovat zpět k vám. Možná, že izolace, vzestup aplausu, který nahrazuje digitální aplaus, bychom se měli bát.
Nebo je to přirozený důsledek toho, že máme tolik věcí, které si zaslouží aplaus, jen pár kliknutí od sebe. Nemůžeme zatleskat všem, takže jsme vyvinuli škálovatelné reakce, které jsou mimochodem mnohem osobnější. Namísto bytí patetická kliknutí od stále více izolované populace, digitální aplaus může být jako něco, co taky vylézá z kokonu, více z nich.
Něco krásného. Motýli. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz
Obzvláště pro věci, které se dějí na jevišti. Takže jsem tady na pódiu. K projevení uznání a toho, že se jim věci líbí, proč lidé tleskají? Skvělá otázka. Při tleskání dosahuje člověk frekvence mezi 2,5 - 5 tlesknutí za sekundu. Kinetická energie rukou se mění v akustickou energii, většinou v rozmezí 2200 - 2800 hertzů, kterou rozeznávají spínače na tlesknutí.
Během jediného tlesknutí se vytváří mnoho dalších frekvencí. Odlišné pozice rukou vytváří odlišná spektra frekvencí. Většinu z nich netvoří vzájemné násobky celých čísel a proto tlesknutí nemůže vytvořit notu, rozeznatelnou konkrétní polohu, jako to umí klarinet, piano nebo lidský hlas.
Pokud může být vokalizace tak kontrolovaná, proč tleskání? Chci říct, že je to tak hrubý a neuspořádaný zvuk. Na elementární a fyziologické úrovni podnět k tleskání patrně vznikl jako reakce na nadbytek nadšení. Okamžitá a primitivní reakce na vzrušení. Steven Connor to barvitě shrnul: "Pokud je charakteristickým lidským zvukem jazyk, potom je zvuk, produkovaný jinými místy než ústy, poznamenán zbytečností, nepřiměřeností nebo zákazem.
Tleskání je nezhoubná a báječná nestálost těla. Zvukový průjem." Nazývá to přelitím emocí, výbuchem energie, nefiltrovaným jazykem nebo myšlením. Je to způsob, jak spálit nadbytek nadšení. Pokud je tleskání tak přirozené a bezděčné pro jedince, jak se zakódovalo do západní etikety?
Očekávané chování, k němuž jste občas nuceni, i když nechcete. Desmond Morris nazval moderní tleskání vzdáleným poplácáním interpretových zad. Jiná teorie nazvala tleskání plácnutím si sám se sebou za něco, co udělal někdo jiný. V současné podobě může kromě vás a interpreta vyvolat aplaus ještě něco jiného, superorganismus zvaný dav.
Studie publikovaná v Journal of the Royal Society zjistil, že přispění jedince k aplausu má menší souvislost s názorem jedince na kvalitu vystoupení a větší souvislost s chováním celé skupiny. Anonymní skupinový zvukový aspekt tleskání dává smysl, když zvážíte fakt, že tleskání je skvělým ekvalizérem. Studie ukázaly, že oproti vokalizacím, které mohou prozradit hodně o lidech, kteří je vytváří, účastníci studie mohli pouze hádat, zda tleská muž nebo žena.
Také nedokázali uhodnout velikost jedince, založené pouze na zvuku tleskání. Tleskání se stalo standardním neverbálním gestem obdivu, protože je pravděpodobně nejhlasitější, nejsnazší a nejdemokratičtější. Interpreti neslyší palec nahoru nebo mrknutí. Ne každý umí luskat a tleskání je méně rušivé než dupání nohou nebo mávání velkým objektem.
Navíc v minulosti vladaři podporovali tleskání. V šestém století před naším letopočtem se Kleisthenés dostal k moci jako demokratický reformátor. A z chování, jako je potlesk, udělal občanskou povinnost. Správný způsob pro davy, jak projevit obdiv jejich vůdci. Nebyl čas na to, aby každý potkal a pozdravil svého vůdce, ale všichni mohli zdravit svého vladaře společně, jako jeden superorganismus s jedním hlasem - aplausem.
Na začátku devatenáctého století byla touha zakódovat příslušnou davovou reakci a podpořit ji vzorem, poměrně oficiální. Úřady nabízely klaky k pronajmutí. Profesionální aplaudéři si zapamatovali opery a navštěvovali je jako obyčejní diváci, a tleskali, plakali nebo se smáli v patřičný moment, takže opravdoví diváci věděli, kdy mají co dělat.
Je zajímavé, že pět nebo šest měsíců po narození, si děti začínají uvědomovat, že jejich ruce mohou spolupracovat. Tleskání je přirozenou reakcí tohoto uvědomění. Knihy o rodičovství radí, aby učili děti spojovat tleskání se skupinovou radostí nebo oslavou. To spojení není nevyhnutelné. Dodnes posilují cedule aplaus chování obecenstva jednoduše proto, že to mocní vyžadují.
Ne proto, že je to přirozená reakce, ale proto, že to může být, a v minulosti bylo, společensky zavedeno. Jaká je budoucnost aplausu? Minulý týden jsem se poflakoval s lidmi z Grand Illusions, fascinující kanál. Poukázali na něco zvláštního. Kolikrát jste poslouchali svou oblíbenou píseň?
Pravděpodobně mnohokrát, že? I písničky, které se vám nelíbí, jste slyšeli mockrát. Nedávno, asi před 150 lety, slyšeli lidé svou oblíbenou symfonii možná i 2x nebo 3x v životě. Pokud jste chtěli poslouchat hudbu, museli jste jít na koncert nebo vzít nástroj a zpívat. Jinak to nešlo. Dnes nám reprodukovaná hudba, MP3 přehrávače, telefony, tablety, osobní počítače a digitální knihovny dovolují být jednočlenným publikem, osamoceným divákem, nejenom když se interpreti sejdou a přitáhnou dav.
V 90. letech 20. století pojmenoval Faith Popcorn tento jev - cocooning (izolování se). Internet, domácí zábava, mobilní telefony, alarmy, samoobslužné pokladny, filtry na vlastní vodu a vzduch jsou nástroji izolace.
Sklon k mnohem osamělejším a samotářským pocitům v posledních 30 letech. V díle o Prokletí přátelství mluvím o tom, jak izolace může vytvářet přátelství, potkávání nových lidí a nové neočekávané nápady. Hmotné zkušenosti. Ale aplaus je bezpečný, že?
Aplaus není o tom potkat nové lidi, ale stát se jimi. Stát se superorganismem, který mluví neindividualizovaným hřměním. Koncerty a živá vystoupení jsou stále velkou součástí našich životů. Fascinující je, že je dostupné více zábavynež kdy dřív. Navzdory televizním pořadům, filmům, hrám a hudbě, je tato nová zábava více konzumována jako knihy, o osamotě. Nemusíte tleskat sami v izolaci, pro jistotu na internetu sami netleskáme, ale dáváme like nebo favorite, sdílíme a retweetujeme.
Tyto akce mohou být takovým náhražkovým aplausem. V realitě splývá vaše tleskání s davem, spojené do celkového zvuku, stejně jako váš like nebo favorite online. Připojují se ke kolektivnímu gestu jako druh digitálního aplausu. Pesimista si může myslet, že tato nová kolektivní gesta jsou prázdnou, osamělou, smutnou náhražkou opravdových sociálních zkušeností.
Ale co se děje opravdu? Protože like není nutně osamělý. Retweet sám o sobě není tlesknutím ztraceným v davu, je to tlesknutí, které se připojuje k davu, ale dá se také vysledovat zpět k vám. Možná, že izolace, vzestup aplausu, který nahrazuje digitální aplaus, bychom se měli bát.
Nebo je to přirozený důsledek toho, že máme tolik věcí, které si zaslouží aplaus, jen pár kliknutí od sebe. Nemůžeme zatleskat všem, takže jsme vyvinuli škálovatelné reakce, které jsou mimochodem mnohem osobnější. Namísto bytí patetická kliknutí od stále více izolované populace, digitální aplaus může být jako něco, co taky vylézá z kokonu, více z nich.
Něco krásného. Motýli. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz
Komentáře (16)
Hall3006Odpovědět
03.09.2013 17:15:32
takže když like, palec, retwet je potlesk, tak dislike, palec dolů je co? Facka? Vypískání?
ZbynasOdpovědět
16.01.2014 02:42:32
Jak's to uhod? :D
LorkisOdpovědět
02.09.2013 21:29:57
On dneska nemluvil o vesmíru! To je snad poprvý, asi má horečku :D
novas1892Odpovědět
02.09.2013 21:21:11
celý video sem čekal kdy se dostane k vesmíru, tohle video je pro mě docela zklamáním :D
ToxyOdpovědět
02.09.2013 19:39:29
Jéé a já myslel, že nejběžnější zvuk lidského těla je prdění... :D
Sk1X1Odpovědět
02.09.2013 20:17:17
Zkus si to pustit ještě jednou a poznáš proč to prdění není ;)
Kane1991Odpovědět
02.09.2013 18:30:33
Video tak podnecujúce k tleskotu že ani bezruký sa nemá šancu ovládnuť :D
strmyOdpovědět
02.09.2013 18:25:47
Zajímalo by mně kolik lidí "luslko" prstama aby si dokázali, že to dovedou :-D :-D
male_zvireOdpovědět
04.09.2013 21:09:55
Já ne, protože vím že to neumím... ;)
BurgOdpovědět
02.09.2013 17:55:55
Nj, co na to říct - tleskám :)
DzallOdpovědět
02.09.2013 17:48:02
Sakra, ten Vsauce mě nudí čím dál víc a víc... Na začátku jsem byl zažraný do každého jeho videa, teď už ale půlku videa prokreslím či koukám na něco jiného a Vsauce mi běží v pozadí... Furt jsou to ale kvalitní informace a věci, které jsou pro člověka docela přínosné.
JerichoOdpovědět
02.09.2013 18:05:04
Mne tedy Vsauce baví pořád stejně, ne-li více, a hltám každý díl, jelikože jde vždy o zajímavý materiál.
Pamis (Překladatel)Odpovědět
02.09.2013 17:24:42
Dá se vůbec Vsauce dát míň, než 10/10? :) Ne;)
TikovOdpovědět
02.09.2013 23:50:50
Samozřejmě že dá- třeba 8/10 což je určeno pro výborná videa nebo 9/10 pro velmi objevná a v zásadě jedinečná videa nebo taky cokoliv pod 8 podle chuti každého soudruha.
standysmanOdpovědět
02.09.2013 17:16:34
Jsme se nedozvěděli kdo mu tam přišel na tu přednášku
DindoOdpovědět
02.09.2013 21:56:25
Najskôr som si myslel že je tam ten robot z VGHS, až potom som si to pretočil a všimol toho chalana :D