Největší iluze lidstvaVeritasium

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 85
91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:535
Počet zobrazení:11 827

Po návštěvě Černobylu se Derek zamýšlí nad věčností našeho života ve videu, za které by se nemuseli stydět ani na kanálu School Of Life. Video volně navazuje na Předchozí videa z Černobylu: Procházka kolem Černobylu a Nejvíce radioaktivní místa na Zemi

Přepis titulků

Nejsem si jistý, co jsem vlastně očekával, když jsem se vydal k Černobylu. Už je to tak dávno, kdy se jaderný reaktor roztavil a rozptýlil radioaktivní atomy do okolí. Už tedy téměř třicet let je toto místo prakticky opuštěné. V současnosti sem přijíždějí pracovat dělníci, ale můžou tu být jen dva týdny. Není to ale kvůli vysoké hladině nebezpečné radiace, má to hlavně psychologické důvody.

Když zůstanete na takovém místě déle než dva týdny, začnete myslet na zvláštní věci. Já tu byl jenom čtyři dny a začal jsem přemýšlet o kamenech. Ano, o kamenech. Kameny se zdají být trvalé. Já vím, že nejsou. Hory podléhají erozi a na některých místech se zemská kůra taví a vrací se zpět do zemského pláště.

Kameny samozřejmě nejsou stálé, ale ve srovnání s lidským životem jsou. Lidé si tuto stálost kamenů uvědomují už tisíce let. Kvůli tomu jsou pro nás tak důležité. Jak se říká: "Diamanty jsou věčné." Tyto monumenty jsme vybudovali z kamene, protože přežijí nás i každý jiný materiál, na který si vzpomenete.

Naše moderní stavby z oceli a skla jsou vlastně jen z kamene, který jsme se naučili upravovat. Kameny jsou praktické i symbolické. Pokoušíme se ztotožnit s kamenem. Naše hrdiny tesáme do kamene, protože chceme, aby vydrželi věčně. V určitém smyslu chceme část té stálosti i pro sebe. Je to součást té touhy vyškrábat svoje jméno do kamene, své iniciály do čerstvého betonu, člověkem vytvořeného kamene, nebo nechat zámek na mostě.

Snažíme se tím zapomenout na naši nestálost. Monumenty, sochy a mosty nám dávají pocit nepřetržitosti, stability, pocit, že je to tak, jak to vždycky bylo, jako jsme dříve vnímali hvězdy. Stálé, neměnné, věčné.

A tenhle pohled na svět nám pomáhá udržovat si náš největší klam. Představu, že jsme také v nějakém smyslu věční. Chceme věřit, že nějaká naše část, naše vědomí nebo duše vydrží navěky. Co si o tom ale mám myslet, když vidím, že ani kámen není věčný. Když jsem se procházel u Černobylu, je pochopitelné, že jsem začal uvažovat nejen o stálosti kamene, ale i o jeho rozpadu a pak i o našem rozpadu.

O smrti. Jak by vypadal svět bez lidí. Nejlépe si dokážu představit dokonalou prázdnotu, když si představím, jak se vesmír velmi rychle vrací v čase. Všechny galaxie se k sobě přibližují, z hvězd se stávají plynová mračna, zvyšuje se teplota a hustota vesmíru. Celý se smršťuje, dokud nezabírá jen velmi malý prostor.

A pak se smrští ještě víc do pouhého malého bodu. A pak... Nic. Ne jako je prázdnota mezihvězdného prostoru, ale skutečná nicota. která nemá žádné rozměry a žádný čas. Tak si já představuji, jaká je smrt. Nicota tak dokonalá, že si jí ani neuvědomíte.

Nejste ani její součástí. Jakmile se mi podaří si to představit, okamžitě zmizí. Jako prázdnota v přírodě, kterou okamžitě zaplní svět. Dává to smysl, protože hardware, který používá moje myšlení, se vyvíjel miliardy let s jediným požadavkem, aby často vytvářel přesné kopie sebe sama. A v tomto úkolu vytvářet kopie by vůbec ničemu nepomohlo, kdyby tento hardware dokázal simulovat svou neexistenci.

Když si zrovna uvědomujeme svou nestálost, dáváme to často na vědomí nic neříkajícími frázemi jako je YOLO. Nebo uměleckými díly jako Damien Hirst v jeho díle "Fyzická nemožnost smrti v mysli žijícího člověka", což je jen obří žralok v nádrži formaldehydu. Pocit smrtelnosti by v nás měl vyvolávat strach. Jako když plavete stovky metrů od pobřeží a hluboko pod vámi je jen temnota a vy si představujete, že tam pod vámi můžou plavat žraloci.

Tento osud nás pronásleduje každý den. Ale nepociťujeme ho stejně děsivým způsobem. Jen obyčejně a nepovšimnutelně. Proto máme tu iluzi. Jste stálí jako kámen. Vždy jste byli a vždy budete. Je naší přirozeností popírat si tuto pravdu. Neschopnost představovat si opravdovou nicotu.

Jsme pomíjivý shluk částic, který si o sobě myslí, že je věčný. Tato iluze je utěšující a umožňuje nám snadněji žít. Nejspíš byste zešíleli, kdybyste si neustále uvědomovali bezvýznamnost všeho okolo. Tomu se říká nihilismus. Tato iluze nás ale podle mě i oslabuje. Dává nám falešný pocit bezpečí, vede nás k nečinnosti. Jako že máte na všechno dost času. Po každém dni přijde další.

Proto prokrastinujeme, místo abychom žili život tak, jak bychom chtěli. Žijeme také ve větším strachu. Pocit, že je vaše duše věčná, z vás dělá zbabělce. Znamenalo by to, že každé selhání s vámi zůstane navždy. Doslova na věčnost. Ostuda, ztrapnění, zklamání, nikdy byste se toho nezbavili. To nás vede k tomu, abychom se snažili být opatrní.

Odkládat těžká rozhodnutí na později. Protože vždycky bude nějaké později. Proto je nihilismus osvobozující a povzbuzující. Když si dovedete představit tu nicotu, která vás čeká, pak se nemáte čeho bát. Všechny vaše chyby a nezdary budou zapomenuty, ale velké úspěchy tu po vás můžou zůstat. Možná nemáme žádný smysl života v souvislosti s vesmírem, ale vytváříme si svůj vlastní smysl života každý den s lidmi kolem nás.

To je myšlenka, která nás vede k činům. Počet vašich dnů je konečný. Nevíte, kolik dní máte, není jich ale nekonečně. Dělejte tedy to, co dělat chcete. Váš čas se krátí. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz

Komentáře (53)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Omlouvám se předem za můj komentář a už předem neočekávám jakokoliv odezvu. Je mi až trapně promluvat k jednotlivcům na této stánce, ale rád bych poděkoval portálu videacesky.cz za skvělou práci, kterou zde odvádí, přeji ať Vám to vydrží, ať se mají ti, kteří nerozumí (většinou) anglicky na co dívat.

Rád sleduji, jak si někdo hraje s myšlenkou lidské (ne)smrtelnosti, škoda jen, že se autor ztotožňuje s myšlenkou, že před počátkem vesmíru (Velký třesk) nebylo nic a tak si i představuje smrt.

Nechci nikoho přesvědčovat že tomu tak není, ale opravdu si dokažete představit něco tak složitého, jako je počáteční singularita (měření času a délky je bezpředmětné a teplota spolu s tlakem jsou nekonečné) a konstatovat, že předtím nic nebylo? Co bylo předtím, nebo přesně v počátku vzniku je otázka na kterou neznáme odpověd a potrvá ještě hodně dlouho, než odpověď získáme.

Ale přestavovat si smrt jako černou nicotu, kde (a tady vynechám fyziku a nahrádím ji smysly) zrak, sluh, čich, chuť nebo hmat neexistují není správné, ale je správné, že si my lidé pomocí vědy odpovídáme na otázky vzniku či zániku ať už vesmíru, či lidského života.

Naše smrt nemusí nutně znamenat konec, to neznamená že když si mylně myslíme, že to co se nedá změřit neexistuje, že není - omyl, jen najít způsob jak to změřit (v našem případě zjistit co se děje po smrti)

Nesouhlasím ani s autorovou myšlenkou, že se snažíme být jako kámen, to také není pravda, naším cílem by mělo být zjistit odpovědi na všechny nám (ne)známé otázky a pokud na tyto otázky zatím nejsme schopni odpovědět, měli by jsme zajistit předání těchto otázek naším potomkům (a ti jejich potomkům atd.), kteří se je pokusí zodpovědět, až jednou dostaneme odpověd i na takové otázky jako smysl veškerého bytí atd...

Umění je sice pěkné (autor nám jej ukazuje) ale není věčné a neměnné, zato informace, jako je rychlost světla, poloměr země, teplota vzduchu... jsou neměnná fakta (pozor nechytat mě za slovo, teplota vzduchu se měnní ale v ten danný moment měření je taková a žádná jiná být nemůže) a tyto fakta jsou večná a nám podle mě daleko důležitější, než "pěkná" socha z kamene.

Kerwy

94

Odpovědět

Máš zajímavé myšlenky, ale zkusím trochu oponovat.
Když to vezmeme od začátku
- zkušenost ve vědě, především fyzice, nám ukázala, že vůbec nezáleží na tom co si dokážeme představit. Mnohé úkazy jsou pro lidský mozek naprosto nepředstavitelné a většinou platí, že pokud si dokážete představit (třeba jednu částici na dvou místech) tak si to představujete špatně. Názornější příklad je i ten, že nikdo si nedokáže ani přestavit, jak velká je planeta Země, natož sluneční soustava, mléčná dráha,... opět pokud si něco představíš, tak se ani zdaleka neblížíš. Tudíž to, že si nedokážeme představit nicotu, neznamená že na začátku vesmíru žádná nebyla (mimochodem taková hezká věta je: "kde je nic, nemůže ani existovat nic, co by si svou neexistenci uvědomilo").
Samozřejmě si nikdo nedokáže představit co bylo před velkým třeskem, a nelze to ani zatím nijak určit. My teď jednoduše konstatujeme, že nemáme žádné stopy naznačující, že by předtím něco bylo, proto říkáme, že nebylo nic. Jakékoliv tvrzení, že bylo "něco" je prostě jen odhad a nemá žádné opodstatnění (doporučuji vyhledat termín "Occamova břitva" a to existují i silnější břitvy).

- Stejně tak to bude platit o smrti. V našem světě, ve kterém žijeme, neexistuje žádná skutečná stopa, či náznak toho, že by se po smrti něco dělo. Naopak, všechny orgány zprostředkovávající tebou vyjmenované smysly se rozloží - tudíž to vypadá že po smrti žádný čich, vůně, hmat atd. neexistuje (naše atomy budou sice dále existovat, ale již ne v takovém uskupení, ve kterém by dokázaly nějak vytvořit chuťový, či zvukový vjem).
Pokud existuje duše, nejsou pro ni žádné skutečné důkazy a její představa je opět jen odhadem (a to ne takovým odhadem, jako "jak dlouhá je asi tahle ulice", ale spíše "kolik je asi tak ve vesmíru hvězd" - tím chci říct, že je mnohem větší pravděpodobnost, že se mýlíme, než že jsme se trefili a máme s naším odhadem pravdu).

- Autor chtěl touhou být jako kámen jen říci, že se snažíme nějak si zajistit stálost - věčnou existenci. To co říkáš ty naším cílem stále víceméně je, ale tím se de facto také snažíme vytvořit něco, co tu bude napořád, ale ono ve skutečnosti nebude. Stále si tesáme naše idoly do skály.

- Tebou vyjmenované informace skutečně stále nejsou, nejedná se o neměnná fakta, až na rychlost světla. I kdybychom se bavili o jednom určitém okamžiku, stále to neplatí - na škále, kde hrají roli kvantové jevy nelze nijak říci, že teplota je prostě taková, nelze ani říci částice je zde. Ale to bylo jen tak mimochodem, v podstatě s tebou souhlasím, také si myslím, že pochopení světa kolem nás má větší význam, než obraz. Ale i obraz a socha má svou hodnotu pro nás lidi, nějak na nás působí a vnáší nám něco do života.

Oproti tobě s videem spíše souhlasím a domnívám se, že jakékoliv další představy jsou skutečně jen snahou vyhnout se pojmu smrtelnosti a konečnosti. Ale podstata toho videa je právě v tom, že ani konečnost nemusí být deprimující, naopak osvobozující až povznášející a dodávající více chuti žít. Češi jsou v tomhle ohledu velmi zvláštní, tvrdíme hrdě jací jsme ateisty, ale většina lidí říká že stejně věří, že někde něco většího, než jsme my existuje a po smrti taky něco je. To je to samé jako náboženství, jde prostě o víru, my jsme jen jako národ ztratili to uspořádání těchto představ pomocí křesťanství.

A ještě bych zapomněl: když něco nenaměříme, tak řekneme že to neexistuje jako zjednodušení. Když něco nelze změřit tak v podstatě říkáme, že je velmi nepravděpodobné, že by to existovalo a je mnohokrát pravděpodobnější, že to neexistuje. Nebo: je mnohem jednoduší popsat svět, ve kterém to něco (nadpřirozeno, duše, posmrtný život) neexistuje, než popisovat svět, ve kterém ano. Tudíž nemáme žádný skutečný důvod předpokládat, že to existuje. Pokud bychom tento postup nepoužili, nikdy bychom se nikam nedostali, mohli bychom klidně tvrdit, že mléčná dráha je jiskra v oku vesmírné špagetové příšery, ale nic by nám toto tvrzení nedalo, k ničemu ho nepotřebujeme, není co bychom tímto tvrzením vysvětlili. A takovýchto odhadů a náhodných tvrzení by bylo nekonečně mnoho. Proto považujeme za pravdivé to, co můžeme změřit a co nám dává nějakou informaci, či vysvětluje nějaký jev.

32

Odpovědět

ad aaa 12:31 - 29.12.2015
víš, můj devatenáctiletý syn takhle doslovně žije už dlouho. Už hodně měsíců. Dávno nechodí do školy, nemá práci, holku, koníčky, sport, ... nic. Přátele jen na fb. Prospí třeba celý den, nebo několik dní. Obvykle se vzbudí odpoledne, jde si zakouřit, pak si hraje na počítači. Je úplně mimo realitu. Léky přestal brát, takže se dostal do takovéhoto stavu "svojí vinou". Všechno co "potřebuje" má.

Věřím tomu, že ač jsme sem přišli na jeden, nebo x životů, že tu jsme, aby jsme si odzkoušeli, jaké to je žít v takovéto formě. Jaké to je pociťovat lásku, nenávist, strach, hrdost atd atd. Jaká je bolest. Jaká je slast. Jak se rozhodneme v daných situacích.
Aby to bylo názorné.
On se chová, jako kdyby jsme se dohodli, že půjdeme zachlastat do hospody, přišli tam, on vytáhl mobil, nezůčastnil se s náma ničeho a hrál si na něm hry.
Doprčic, přišli jsme sem chlastat, nebo mačkat displej???
Je mi ho moc a moc líto. Život, zrovna v období síly, krásy, mládí a toho co je v této nejlepší době kolem mu utíká pryč a on je mimo, ve své herně a neúčastní se toho úžasného.

23

Odpovědět

Nemám děti, takže nevím co bych dělal já, ale řekl jsi to sám.
Je to otázka potřeb. Tvůj syn možná ještě nemám odvahu pustit se do té naší "větší hry na život", kde je třeba nést následky za své činy a lekce mohou být opravdu tvrdé. Žádný "save" a žádný "load", zdá se. Každý "tutorial" ale jednou končí a často z nezbytnosti či z prozření.
Jisté ale je, že nemá potřebu se zapojit do "her" v téhle realitě. Kdybych ho potkal, tak bych se asi zeptal proč. To by mě zajímalo.
Přeji hodně trpělivosti, pochopení, lásky a pevné ruky. To vše naše děti potřebují v různé míře :-)

33

Odpovědět

Jsem cca ve věku vašeho syna a podobné jevy, jaké popisujete, pozoruji i mezi svými kamarády. Naštěstí nejde o jevy dominantní, přesto ale dost výrazné, aby si jich nešlo nevšimnout. O těchto lidech, pravděpodobně se to týká i vašeho syna, si myslím, že ačkoli vám se to tak může zdát, tak nemají vše co "potřebují". Nemají totiž pocit, že žít má smysl. Tento hluboký nihilismus, který si už ani neuvědomují, je snad nejhorší parazit myšlenek a osobnosti. Myslím, že jako každého parazita, je potřeba ho oslabit a pokud možno i zabít. Myslím, že jako každý parazit, se i tento bude jakkoli bránit, aby přežil. Nevím, jak vašemu synovi pomoc, protože různým lidem se musí pomáhat různými způsoby. Můžu vám ale říci, co nefunguje - nefunguje být na něj vysloveně drsný, protože vzdor ho ještě víc utvrdí v jeho počínání. Nefunguje umetat mu všechny cestičky, protože k pocitu smyslu je potřeba překonávat překážky. Rozhodně nefunguje vůbec nic neměnit.
Někteří lidé, muži častěji, se z nihilismu proberou, když jim to někdo přátelsky, ale důrazně řekne. Na to jsou dobré třeba projevy Jordana Petersona, i tady jich je několik přeložených. Ale nemusí to zabrat. Možná by mu pomohlo spíše, kdybyste ho přivedl k nějaké konkrétní práci, třeba manuální, která by ho dostatečně uspokojovala už po krátké době, aby u ní vydržel, postupně, jak by se ji učil, by uspokojení mohlo přicházet po delších intervalech, ovšem stále by muselo stát za ten čas. Pokud jste to ještě neudělal (koneckonců odepisuji se značným zpožděním), mohlo by stát za to sám zajít za nějakým chytrým psychologem, blíže mu syna popsat a přeptat se ho na konkrétnější doporučení - protože pokud mu opravdu chcete pomoci, i vy se musíte změnit. Mnoho zdaru.

00

Odpovědět

ale abych jen tak nekecal, u mě je ten lék zase pracovitost :D snažím se porazit lenost a rozvíjet se ve všech směrech a třeba něco trvalého najdu :D

02

Odpovědět

Husté video... vše se rozpadá, skládá a zase mění :) Je až neuvěřitelné, kolik různých, zcela odlišných názorů se tu dokáže objevit :D Jak rozdílné myšlení lidé mají... Ale jedno nás spojuje, ten společný hejt :D

43

Odpovědět

Měl by si přečíst bibli. Tam najde odpovědi na otázky co má na začátku. (Přestože ji většina bere jako smyšlenou knihou, je až s podivem, na kolik věcí zná odpověď.) :)

224

Odpovědět

Prodáváš Bible??

21

Odpovědět

Bibli napsali lidé, takže to má stejné, jako se nad tím zamyslet.

12

Odpovědět

Jo, člověk by si měl uvědomit, že zítra může chcípnout a užívat si život, jak chce. Takže si jdu pro cigáro a natáhnout se k nějakému filmu! :D

92

Odpovědět

Krásný video. Udělám něco se svým životem... od zítra

351

Odpovědět

ne az od novýho roku....

211

Odpovědět

+0oqTak až od toho dalšího...

51

Odpovědět

Na jednu stranu si říkám, že má pravdu, měl bych jít a dělat to, co jsem vždy chtěl. Na druhou stranu jsem prokrastinující kretén, takže si radši pustím další video na videacesky :D

682

Odpovědět

Jasný, však zítra bude taky dost času. ;)

32

Odpovědět

Jsem muž, hetero ale vždycky u jeho videí mám pocit že pokud žena má představu ideálního muže ( co se týče vzhledu ) tak je to tadyten týpek, může mi to nějaká z vás potvrdit?

324

Odpovědět

Zatiaľ to nepotvrdila žiadna, ale aj ja som muž a tiež mám rovnaký pocit :D
alebo sme len tajné homoklády

421

Odpovědět

+hpsJasný, však zítra bude taky dost času. ;)

03

Odpovědět

Jakožto žena říkám, že pro mě nemá charisma (což neznamená, že ho nemá pro někoho jiného), ale jinak je to sympaťák, to jo, ale určitě pro mě osobně to není představa ideálního muže (co se týče vzhledu, ale tam jde vážně spíš o to charisma a přitažlivost). Dá se v tom vyznat, nebo je to moc holčíčí žvást? :D

62

Odpovědět

Nenahral nekam Derek treba zaznam vseho co nahral v cernobylu? nesestrihane?
diky

61

Odpovědět

Vsadil bych na jeho druhej kanál na YT - veritasium2

01

Odpovědět

Kéž by lidstvo vymřelo

1322

Odpovědět

Doufam že jsi už šel po napsání příkladem

526

Odpovědět

Save your planet, kill yourself.

151

Odpovědět

Vždycky když mi někdo říká že si mám dělat co chci, tak mu poděkuji za radu a požádám ho, aby mi zaplatil nájem. Zatím všichni zklamali :(

451

Odpovědět

A tvoje představa dělání toho co chceš, je opravdu být doma? :D Lidi často argumentují tím, že oni prostě NEMŮŽOU dělat, co chcou, protože mají práci/bydlení/rodinu. Všechny tyhle věci ale řešení mají a já si prostě nemyslím, že člověk doopravdy NEMŮŽE. Prostě nechce. :) Hrozně rááád bych cestoval, ale nemám X desítek tisíc na drahé hotely a bazény a cestovat po světě se spacákem, stopem, pěšky... to se nevyplatí, radši budu sedět doma, cpát ty peníze do bytu, kde být nechci a stěžovat si, že je nemám na cesty.
:) Není to myšleno přímo proti tobě, spíš jen taková úvaha.

217

Odpovědět

+YettiOvšem to co popisuješ ty, je taky nešťastný, jelikož odsuzuješ něco, co tobě přijde špatné, já osobně toužím po tom, abych každý den mohl jít spát v takovou dobu, ve kterou chci já, abych mohl vstát v dobu ve kterou chci já a po zbytek dne sedět u počítače a občas se najíst, nejsem ničím výjimečný, nejsem génius, nejsem kreativní člověk, ale tohle je to co chci, po čem toužím, teď mi prosím ukaž, jak takového "snu" dosáhnout, jak dělat to po čem toužím, když to po čem toužím se přímo vylučuje se systémem žití všech ostatních lidí a tudíž se to samo znemožňuje, povídej...

146

Odpovědět

+aaaA víš vůbec co vlastně chceš? Jednoho dne možná zjistíš, že ten čas strávený hrami mohl si vyměnit za skutečné zážitky k nezaplacení.

12

Odpovědět

+YettiVidim to dost podobně. 0všem je otázka.... na cestě najdu co hledám, nebo cesta je poznání? Cesta je jinde, cesta je tady??

Těžko říct. Píchám, abych byl. Vydělávám a vyčkávám. Žeru, tedy seru.. Píju proto chčiju. Pro každého je to dost subjektivní. Včetně mě. Jsem rád, že mám pro koho žít, s kým se bavit, kde bydlet, kde spát, co jíst... VÝMĚNOU za to, že dokáži fungovat v práci, kde mám dobrý peníze, ačkoliv mě sere stereotyp dané práce. Nevím, kdy odejdu z práce, zato vím, že většinou pozdě, abych neměl čas dělat to co chci... Serou mě prachy, bez kterejch se nenajím.

Najít kompromis mezi prachama a osobním štěstí, tomu říkám umění :-D

Takže jo troll má právdu, stejně tak i Yetti. No money = no Funny. Nicméně, vždy je to o lidech a jejich cestě :-)) btw. přečtěte si Čtyři Dohody od Dona Miguela Ruize...

01

Odpovědět

Hodně kvalitní video!
Každý máme nějaké cíle, kterým bychom se (víc) věnovali kdyby nebylo tolik školy /práce / rodiny / povinností / restů / nechutě / nedostatku prostoru / nedostatku vzdělání /nedostatku financí/...
Elegantně podaná myšlenka, která i motivuje, na rozdíl od všudypřítomného "No pain, no gain"

153

Odpovědět

A pustite si k tomu toto https://www.youtube.com/watch?v=mXttp8_xSHQ :D

62

Odpovědět

Člověk sám o sobě je malý a bezvýznamný, ale je součástí celku. Nevnímejme sebe sobecky, jako jedince teď a tady, ale jako součástí linie, která se táhne od našich předků a bude pokračovat našimi dětmi. Naším úkolem je k tomu, co zdědíme, něco přidat, i kdyby to měla být jen troška a pak to předat dál.

76

Další