Další krásné středeční ráno opět nedočkavě klepe na dveře a s ním i další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes budeme všichni svědky nečekané události. Právě dnes totiž poprvé zopakujeme kapelu, která tu již jednou byla. A aby toho nebylo málo, tak hned zopakujeme její speciál dalším speciálem! Není se ale zas až tak čemu divit, tahle kapela si to opravdu zaslouží. Tou vyvolenou skupinou se stali Pink Floyd, od kterých si můžete vychutnat hitovky Comfortably Numb a Time, o kterých přinesl krátké info Kari. V minulém speciálu, který si můžete pustit zde, si můžete přečíst info o skupině Pink Floyd a jejím projektu The Wall.


Comfortably Numb byla poprvé vydaná na dvojalbu s názvem The Wall roku 1979. Zároveň byla ten samý rok vydaná jako singl. Pracovní název skladby zněl The Doctor. Autory skladby jsou Roger Waters (zpěv) a David Gilmour (kytara). Comfortably Numb je jednou z nejslavnějších skladeb Pink Floyd, hlavně díky dvěma kytarovým sólům. Druhé z nich je fanoušky, kritikou, ale i samotným Gilmourem považované za nejlepší, jaké kdy nahrál. V časopise Guitar World je umístěná na 4. místě ve stovce nejlepších kytarových sól. Podle časopisu Rolling Stone text písně pochází z Watersovy osobní zkušenosti po tom, jak dostal injekci na utišení při hepatitidě v roce 1977 před koncertem ve Philadelphii. Sám říká, že to byly 2 nejdelší hodiny jeho života, když musel hrát na koncertu ve stavu, kdy měl problém zvednout ruku. Tak jako ostatní skladby alba The Wall je tato píseň vyprávěním části příběhu jeho hlavního „hrdiny“ jménem Pink. Pink se cítí úplně izolovaný od společnosti, nedokáže odolat tlaku postavení rockové hvězdy a před odchodem na koncertní vystoupení kolabuje v hotelovém pokoji. K Pinkovi je přivolaný lekář, který mu dává injekci, co by ho měla probrat. Text písně je koncipovaný jako dialog doktora (Waters) s Pinkem (Gilmour). I tento song má mnoho coverů, hraje ho i australský „revival“ s názvem The Australian Pink Floyd Show, který vystoupí v lednu i v České republice.


Time je čtvrtá skladba z osmého studiového alba s názvem The Dark Side of the Moon, které vyšlo roku 1973. Zajímavostí je, že jde o jedinou skladbu z alba, na níž se podíleli všichni členové kapely. Hodiny na začátku skladby byly spíš takový kvadrofonický pokus Alana Parsonse. Každé hodiny byly nahrávány samostatně v obchodě se starožitnostmi. Když pak Alan přinesl nahrávku všech hodin do studia a přehrál ji kapele, okamžitě se shodli na tom, že musí být součástí skladby Time. V textu Roger Waters pochopí, že život není o připravování se na to, co přijde, ale o chycení osudu do vlastních rukou a popisuje, jak s přibývajícím věkem utíká čas rychleji.