Evergrey svůj styl sami popisují jako dark melodic metal. Hrají už od roku 1995, přesto nejspíš v našich luzích a hájích nepatří mezi nejznámější kapely, i když skvělých písní mají spoustu a dvakrát se objevili
na Masters of Rock. Je pravda, že jejich texty jsou hodně nabité pocity a melancholický hlas Toma S. Englunda celou atmosféru jen podtrhuje, takže veselých, skočných melodií se od Evergrey nedočkáte. Takovou atmosférovkou je třeba When The Walls Go Down z alba The Inner Circle. V pěti minutách a třiceti sedmi sekundách neuslyšíte zpěv, jen odříkávání textu, kterému ani nemusíte rozumět a sama hudba vám napoví, o čem je.

The Inner Circle (2004) uzavírá řadu velmi úspěšných alb, z nichž je za nejlepší všeobecně považováno
In Search of Truth (2001). Nová, již osmá deska Glorious Collision z letošního února sice nepředčí svých pět předchůdkyň z let 1998 – 2004, ale není ani tak šedivá jako Monday Morning Apocalypse (2006) nebo Torn (2008). Možná je to zapříčiněné i hromadným odchodem členů kapely v roce 2010. Zbyli jen Tom S. Englund, bez kterého by to prostě nebyli Evergrey, a klávesista Rikard Zander.

Určitě pohledejte na YouTube další skladby, neprohloupíte. Začít můžete třeba poetickou I’m Sorry.

To je pecka